By Roniee ♥

Fotbal.

12. září 2011 v 22:04 | Roniee ♥
Přívětivý pozdrav. Ahoj.
Tak úvod je za náma a ani to nebolelo. Už jsem za tu dobu jeden článek psala, ale nějak jsem si to rozkouskovala a neuvědomila jsem si, že jsem to vypla.. i s neuloženym článkem. Zajímá mě, jak jste se měli a tak. Ale to teď počká. Začala škola a jde na mě zas ten samej stereotyp. Ba ne, kecam. Začala jsem hrát fotbal, můj dávnej sen a já si ho plním. Jsem v bráně, takže hrdě nosím číslo 1 ! Náhodička jako prase.. Ne, nehraju za Spartu, ani Slávii a ani Bohemku. Škoda. No.. odchytala jsem teprv dva a půl zápasu.. ale! ani jednou jsme neprohrály (my ženy). Jednou to byla remízka 0:0 a pak vítězství 4:3!
Přišla jsem na to, že fotbal je můj život. Jo. Bohemka.. Barca... na to všechno koukam, hltam.. miluju. Koukam na tátovi zápasy, chodim s nima trénovat. Chodim na fotbal kam jen můžu. Já budu jednou nejlepší brankářka na světě. Já se dostanu někam na vrchol.. Tohle je teprv začátek. Při každém tréningu na hřišti necham všechno. A na zápase ještě něco navíc. Ve středu proti sukýnkám. Nakopem jim zadky..rozmyslej si, jestli chtěj příště hrát proti nám. Proti lvicím!
Nevím, jestli chci psát pravidelně, nebo tak.. ale po dlouhý době už to chtělo. Dokonce mi vyhrožovali přes mail, že jestli se nepřihlásim, že mě zrušej. Tak jsem tu.. a taky mi tu přibyl koment, tak se mi po tom zastesklo.. hustý.



Asi se zatim mějte, příjdu!

Au. To bolelo, ale vždy se najde lék, víte?

7. března 2011 v 22:08 | Roniee ♥
Už delší dobu potřebuju něco napsat, je tolik nových věcí, že ani nevím kde začít. Možná jím R.
Stalo se takovejch věcí... o kterejch bych chtěla mluvit, ale na druhou stranu... čím víc je pitvam, tím víc mě bolej. Prostě oslava narozenin. V pět hodin jsem odjela do toho mýho zapadákova. Lidi na který jsem se těšila nejvíc, mě vyšplouchli (nemohli... nemůžou za to, ale mrzí mě to)... byla jsem tam sotva dvě hodiny a už sem byla na sračky. Tak divte se, když se tam zapíjí troje narozky... Bože už mi je 16 :D ....sweet sixteen...
No, parádička, měli všichni přijít kolem 7-8 ale my se tam srazili tak pohodově. Pili jsme vše co teklo. Ae R. tam zatim chyběl.. kdybych věděla co přijde, nechtěla bych ho tam.
Večer dál vesele proudil, patlali jsme si dort po xichtu, tančili jsme, váleli se po zemi, chlastali, kouřili... bylo nám fajn, teda aspoň mě.
A pak tam přišel R. a ... a nebavil se tam se mnou, za celej večer na mě promluvil tak 2x hm, to mě překvapilo, náladička byla v tahu a ještě jsem se tak nějak "pohádala" s mojí kamarádkou... V. páč si tam skvěle rozuměli, ona na něm seděla, tak sem je ignorovala a ona to vzala vážně, ani se nedivim. Takový pohledy jsem neházela ani nepamatuju. No, to je jedno, během večera mi přišla SMS od R. "Proč se nebavíš" ..... "Bavim se" ......."Mám tě moc rád" ........."Je mi to jedno" ... a pak nic.
Druhý den, jsem si s nim psala, a dospěla jsem k názoru, že když spolu nechodíme, nemam co řešit. Ale vrtá mi hlavou jedna taková citace "Jenže já tě miluju :-* " .. proč to píše a pak se mě nevšimne, sotva pozdraví.....? Asi jsem jen přecitlivělá.


Potkala jsem fajn kluka, píšem si, je v pohodě.. docela mi pomáhá... tak třeba příště o něm.. :)
Mam děsnou chuť to sem všechno vykřičet, nadávky (ty hlavně) pocity.. prostě abyste chápali, jenže jak tak nějak koukam, nejde to, Nejde popsat to co se mi honí v hlavě. Mimochodem když mi v tý zajebaný hlavě pořád straší O. ... dneska jsem ho potkala a ani mě nepozdravil. Hm, ko... ne nebudu mu nadávat, i když malý "ahoj" si odpustit mohl. No nic, čím na něj víc myslím, tím víc jsem v prdeli, a to neni dobře. Mysli na něco jinýho, mysli na něco jinýho, mysli na něco jinýho! Mysli na někoho jinýho...
Na H. nebo P. -> to je jedna a ta samá osoba, je to ten kluk o kterym sem se tu už zmínila. Dneska jsem s nim jela domů v půl šestý. Držel mi místo, jak romantické. Řekl mi pár krásných věcí, a dělala jsem na něj zlácký pohledy načež se mě zeptal, co to má být za roztomilý výraz, přitom to byl ten nejzláckejší. Pak popsal doslova co dělám ... "Nejdřív se roztomile mračíš, pak se pousměješ, pak se směješ, našpulíš rty a otočíš se, abych neviděl, že se směješ" a měl pravdu, za tuhle cestu mě přečetl jako knížku. Lichotilo mi to. Měla bych si ten pohled zkusit před zrcadlem, aby byl fakt dokonale zláckej. Ale stejně jakmile se na mě zas podívá tím pobaveným výrazem, bude veškerá vůle v tahu :D
Byl to dobrý pocit, konečky prstů mě pálili jako už dlouho ne, myslím že je skvělej, líbí se mi, bude z něj dobrý kamarád :)

vÝÝÝkend!

27. února 2011 v 11:33 | Roniee ♥
Čtvrtek 24.2.2011 ->

Povznesená nálada? Co to?
Většinou jí mam jako na houpačce a dneska se cítím tak nějak vyrovaně. Dneska to byl parádní den. Sice ve škole jsem se akorát vytočila, neměla jsem si s kým pořádně popovídat, ale to se nějak vytratilo po třetí vyučovací, kdy jsem si i o PŘESTÁVCE začala dělat zápisky, zejména pak matematiky a češtiny. Jo, já jsem se učila, místo abych brouzdala po chodbě. Takhle vychovaně slušná jsem já ... ( :D )
Ale po škole... po škole (a to jsem čekala, jak to bude zabitý) jsem šla ven, no ven, byla jsem dohodnuta s mojí zláckou Addemsovou, tak jsme se v Praze vyblbli, ještě s J. a její máničkou... která je blonďatá a má vlasy do půli zad, akorát nevím, jestli na koncertě tancoval bez trika. A, a bylo to tak zevlácký, no jako vždycky, ale musim říct, že jsme se docela napapkali. Hlavně to SALKO. Víte co to je? :P To je přece takový to zahuštěný mlíko. Něco jako PIKAO, nebo JESENKA. To byl jeden z nejlepších zážitků tohoto tejdne. ZATIM ! :)



Pátek 25.2. 2011 /Žižkovská noc/

Nějak mi to všechno nevychází. Nebo?
Nevim, tenhle víkend byl docela dobrej. Už jsem nebyla tak sama. V pátek chlastačka v ulicích. Chodili jsme tam jako chuligáni, byli jsme nedotkuntelní. Vyřvávali jsme písnička, ať už od Orlíků, Oiquellů, Totáčů, N.V.Ú.ček... Byli jsme tam spolu, a nikdo nám najednou nemohl ublížit. Policajti? Ať si přijedou. Vysvětlili by sme to, možná by nás hodili domu a zapsali si nás. A co jako?
Nevim...nevim co se děje, zas sem se opila, sice ne do němoty, to ne. Ale zas jsem si dala brko. Proč to dělam, když to tak nenávidim, když mi to nechutná... ? NO, popravdě, cejtim se docela fajn. Vždycky si pak přijdu taková odlehčená. Čim to je? Sem blbá. Přestanu hulit, kouřit. Dneska jsem neměla ani jedno posraný cigáro.. jsem na to hrdá. Nejlepší je, že když se zhulim, tak cejtim v držce vodu. A to se pak dusim, a při tom mam v puse neuvěřitelně sucho. Tak vyprahle jak to jenom jde. le přesto se mi z huby line mazec vody. No, nic.
Popravdě nejhorší na tom hulení bylo, že se mi najednou chtělo děsně spát, ale když jsem zavřela oči, chtělo se mi zvracet. A to nekecam. Byla jsem tam s R. a zase to skončilo, jako minule.. byli jsme tam tak nějak spolu. A bylo to dokonalý... ach jo.

Btw. nadpis je schválně napsán (nazván) vÝÝÝkend -> byl to totiž tvrdej víkend. Já jen pak nebudu poslouchat, že jsem nezjištný hulvát, co neumí česky! Báj!

Rozmýšlím jak umím... a už mě bolí hlava.

23. února 2011 v 20:49 | Roniee ♥
..jé, jak sem vlezu tak hned změna jo? :) pěkný. (Kdyby jste nevěděli, nebo dlouho nepsali článek, je změna ve vzhledu při psaní nového článku) ... divný, jak taková blbost, pozvedne náladu, co?
Mám před sebou těžkej úkol.. úkol, kterej sem dost odkládala, nebo si neuvědomovala. Chci vůbec vztah...? Ne.. ne, to nebylo dost konkrétní.. chci chodit s R. ?
Mám ho ráda, jen co je pravda. Hodně ráda.. a když jsem ho viděla poprvý... exploze. V hubě tunu slin a oči nespolupracovali s mozkem. Nejdřív jsem se nemohla pohnout, a pak ani usmát. Nejdřív jsem s ním nemohla ani mluvit.. což se ovšem během pár piv vytratilo (viva la pivo!)
No, co vám budu vyprávět po pár dnech jsme šli ještě s pár kamarády ven.. na pivo, houbu, jablíčko, zelenou ... zelenou, zelenou, FUJ. A dost, jsme si povídali, tak nějak ze mě opadla tréma, ale to jsem na něj ještě myslela jen jako na kamaráda.. na koncertě, jak už jsem psala, se to tak nějak zvrtlo (a teď to nemyslim nějak špatně, jen se prostě vše obrátilo..) a naše jazyky se seznámili osobně ( bože, jak perverzně zní) Od tý doby jsem se dozvěděla jednu né moc příznivou věc, část už jsem vypovídala mojí nejmilovanější A. ten zbytek dostávám z palice... a docela se mi to i daří, po tom, co si s ním píšu. Pořád mě tu straší jedna věc, je to asi to jediný, proč váham. Jednou... jednou to skončí, a jak se s tim vyrovnám? A hlavně, jak to skončí? Já nevim, zažila jsem pár odstrašujících případů, a takhle bych nechtěla dopadnout.. ne, nikdy! Jenže, zase risk je zisk ne? No, zkusit to můžu, mám ho vážně ráda... a poslední dobou na něj myslím víc, než je zdrávo. Nechat tomu čas, to je jasný..jenže, jakmile se bude něco dít, vím že se pokusim couvnout. Vždycky couvnu..... bohužel.

Heh.................................................................. ne.

22. února 2011 v 21:30 | Roniee ♥
Už nečekam. Žádný čekání, prostě jdu dál .. a ten kdo mi bude stíhat, může jít se mnou. Ne, nechci vyrukovat s tim že "čas jsou peníze" ... nejsem zkomertizovanej maniak. Myslím to tak nějak obrazně (duševně? xD)
Jediná zpomalenost v lidech, je ta za kterou si můžou sami. Tím, že pořád na něco, na někoho čekaj. Ale já už tu chybu dělat nebudu. Prostě - ber, nebo nech bejt.
Ani netuším, proč tak dlouhej a nesmysluplnej úvod. Už jsem pár článků napsala.. ale nepřipadali mi nějak důležitý, hezký, nehezký a tak jsem se rozhodla nezatěžovat vás tu. Ale tenhle bych zveřejnit chtěla, už je na čase, ne?
Chytá mě  zas věrná a neoblomná přítelkyně - deprese. Posloucham si Keksáky, Proč holky pláčou.. a dost o tom přemejšlim... JE to jeden z nejpravidivějších textů. A to nevynechávám punkový a jiný rockový klasiky.
Vlastně ani nevím, co vám chci tímhle článkem sdělit.
Možná to, že nevim, jsetli vlastně chci být zamilovaná. Třeba do R. -> chci, aby to bylo zase všechno jako na začátku? Už si tak připadam. A pak jsem se z toho čtvrt roku dostávala.. ne. Zakazuju si na to myslet. Už to jde tak nějak blokovat. Nějak se přimět říct "Nemysli na to. Na něj."
.
.
Pain

.
.
.
Nějak se vytrácíš má lásko, jak mince rozměněná na šestáky.. a ze šestáky vytrácím se taky.ějak se vytrácíš má lásko, jak průvan který zimouhřivě studí jak jinovatka, když se ránon vzbudíš... Nějak se vytrácíš má lásko, tak jako blednou v albech podobenky...tak jako žloutnou staré navštívenky ♥

Nevim proč, ale potřebuju vypsat ty miliony řádků. Miliony nepopsaných myšlenek....

To všechno co se mělo stát … bylo.. nic není staršího než včerejší den. A všechno co jsem včera zvlád … silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen - spousta příběhů, lásek, jmen.. Ta chvíle kdy jsem prvně vál nocí nad dívčí nahotou a rock and roll zněl...Ta doba kdy jak slunce hřál pocit, že všechno mohl bych mít - jen kdybych já chtěl.. To už dávno je bohužel - Dávno, dávno, to slovo má slzu pod pousmáním. Dávno, dávno, zní ve mně vlídně a bez ustání... ♥

(chvilkové)............ Vzplanutí

19. února 2011 v 22:45 | Roniee ♥
...možná jsem čekala na někoho, kdo by mi setřel slzy ze tváře, nebo na někoho kdo by mi na tváři vykouzlil úsměv. A možná jsem ho našla.
Včera, byl koncert. Naprosto úžasnej, a byl tam i on... Ne ON. Ale R. myslim, že jsem se o něm zmínila. Nevím, nejsem si jistá, ale asi k němu cítím víc, než bych měla.... A nevím., asi jsem šťastná. I když jsem včera během koncertu uronila slzu kvůli O. ... *a věřte nebo ne, za to bych si dala přes hubu* ...ale pak to nějak přešlo, aspoň na chvilku...
Seděla jsem tam, na lavičce a R. si přisedl ke mě, chvíli jsme si povídali a pak už jsem nevěděla co, tak jsem ho jen tak letmo objela... a bylo mi přáno. Po chvilce se naše rty začali spojovat a doplňovat, za chvilku jsem cítila jeho ruku pod mým trikem, ale ne tak hladově, nešel mi po kozách, prostě jen si mě přitáhl blíž... každý impuls, který jsem mu poslala mi byl plně oplácen, každý pevnější stisk... bylo to dokonalé, takhle jsem se necítila fakt dlouho. Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli... vím jen, že to bylo dost dlouho... asi tak čtvrt hodiny... vkuse. Aspoň jsem na chvilku zapoměla na toho zpropadence. Juchů.... A pak, když se odtáhl ...(moc brzo, než abych se ho mohla nabažit) si mě jen tak přitáhl a já jsem ho klidně mohla líbat na krku.
Pak se to posralo, protože jsem museli domů... asi jsem se zbláznila.
Juch.

Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...?

....NE. Zas to skončí blbě!!!

Čerpadlo.

15. února 2011 v 20:58 | Roniee ♥
Už si prostě musim přečerpat, vymazat a utřídit myšlenky. Jsem hloupá, že jsem to neudělala už dřív. Ale co.
Vlastně si tu sedim docela v pohodě, posloucham Deep purple a tak nějak po dlouhé době mam chuť psát. Docela v pohodě? Co to kurva melu? Jsem naštvaně ponížená, ne, vlastně k tomu nemam důvod, ale cejtim se tak. Jo, vlastně. Co jsem vám chtěla zdělit. Spíš proč jsem zase na sebe tak nasraná. Proč jsem nasraná na celej svět... ON... jo On mě pozdravil, zhruba po dvou měsících. Já kráva si myslela, že je to už za mnou. Ale ne, nejdřív jsem byla fakt nejvíc šťastná, ale pak přišel na řadu mozek, a ten mi vysvětlil, že sem blbá... že ho nedokážu jen tak přestat ignorovat, je to škoda? Každopádně jedno "Čus" mě poslalo do stejnejch sraček jako před dvěma měsícema... Sakra. Dneska jsem potkala nějaký kluky v metru, a nee... nebyl tam nikdo podobnej. Do píči.... Sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky a jen sračky.
Ne, klid. Vzpomeň si na R. ... jo, je to lepší a bylo by to ještě suprovější, kdyby tu byl. Prosim. Ne, chovam se jak pubertální kráva. Ach jo.
V budoucnu plánuju delší články, víc do hloubky, ale dneska na to už prostě nemam. Ne. Nemam. JSEM PÍČA no a co?
pain

Ha.

5. února 2011 v 14:50 | Roniee ♥
Do pííííííííííííči. Kurva. Zaraná rýma. Ho hajzlu... Do prdele.... Kretén.............................................................................................všechno je na hovno. Kurvaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa............................. NENÁVIDIM HO....
Nenávidim JÍ...................... ať už táhnou DO PÍČI!!!!!!!!!!!!!!!!!! .......................

a vyložte si to jak chcete..

Zoufalé volání o pomoc.

29. ledna 2011 v 23:03 | Roniee ♥
...všechno co dokážete říct je "aha" nebo "bude to v poho" ... nebo podobný věci, co mi nijak nepomůžou. I ona si se mnou přestala o těch problémech povídat. Štve mě to. Když se s ní bavim, třeba o profesorovi a ona najednou změní téma na něco, co s nim absolutně nesouvisí. No, jako by mě přestala mít ráda. Je to možné? Možná jsem udělala někde chybu, ptám se kde. Pomož mi. Mam tě ráda, ale jestli ti pomůže, když tě necham bejt, udělam to. Jsem-li ti na obtíž, přestanu, jen mi to musíš říct. Asi sem až moc jiná. Jo, jako bych to neznala. Zase jsem našla někoho, komu můžu věřit, vím, že nic nikomu neřekneš, ale.
Ale posledních pár dní na mě nemáš čas. Nebo chuť? Přestáváme si rozumět? Začíná mě bolet, když mě potkáš na chodbě, jak se na mě podíváš. Nejradši by ses nepodívala. Ale problém je, že třeba nemam za kym jinym jít. Prostě tě potřebuju. Ale ty mě už asi ne. To je ten důvod, proč jsem se ti vzdalovala, abych k takovýmu pocitu nikdy nemusela dospět. Miluju, když se směješ, když se rozeběhneš proti zdi a ten nácek se směje. Miluju, když zpíváš písničku, typu "Tvůj boj" nebo naše písničky -> Seš čůrák, seš čůrák tadádádádááá....
Nepouštěj mě


K čemu jsou city? K čemu je mi to trápení. A ne jenom mě, Vám všem, nám všem. Je vážně šance se z tohole kolotoče dostat? Je fakt nezbytné odjet? Daleko. Možná.. a nebo taky ne. To jsem byla já, kdo řikal, že utéct je zbabělost. Já jsem tvrdila, že od problémů, od neúspěchů se neutíká... tak kam se tahle moje "stránka" ... to moje nespoutaný já podělo? Podělo, podělo... spíš se asi podělalo strachy. A musí jet pryč. Odject, odstěhovat se... zapomenout.
Ne, asi na mě lezte ta samota. Už jsem doma sama moc dlouho a tak přicházim o rozum. Nebo jsou to ty posrané antibiotika. Které zapíjim rumem. Jo, v tom bude ten háček... v tom. V tom, ve mě. V tom těle, které už dávnoneovládam uá, ono ovládá mě. Chodí, jí, pije, nadává ale nežije.
A. .... ty, ty která seš pro mě teď tak důležitá. Nepouštěj mě, jinak se v těch sračkách utopim. Prosim

Skins.

28. ledna 2011 v 13:58 | Roniee ♥
..nevim, nevim proč. Nevim, ale posloucham Black eyed peas a mam děsnou chuť psát o skinheadech. Večerní polemizování. Možná mě za tenhle článek pár lidí vyfakuje, někteří pochopí... někteří odsoudí. Ale co. Blog je zveřejněná ukázka pochodovejch myšlenek v mojí hlavě. A změť, která se v ní odehrává je jenom mojevěc. Vy můžete jenom přidávat komentáře, obracet oči v sloup, zvracet nebo se potutleně smát. Zas tak moc mě to nežere, a to řikám kkurva pravdu.
Skins.

Stahuju si film Skinhead Attitude a jsem na něj docela dost zvědavá. Řikali, že to je fajn, říkali tomoji oblíbení skíni. Ti, co jsou proti rasové zaujatosti, proti rasovým předsudkům. Je jedno, jestli si nějak řikaj. Je jedno, kolik jim je, jak "krátký maj vlasy", co nosej na triku, jaký maj kšandy a jak maj nablejskaný a okovaný, těžký boty. I když tamten, vypadal mnohem starší ( a ty já žeru ), vlasy akorát na tři milimetry, na triku velký OI!, kšandy svěšený a bílé adidasky. Líbil se mi. Pak sem si vzpoměla na profesora... no nic.
Už mě přestává bavit, vysvětlovat všem, co, spíš kdo jsou skinheadi zač. Ale pořád to šířim dál, snažim se. I já jsem je kdysi měla za rasisty a mé strýčky jsem posílala dopryč se jejich pohádkama o smírlivosti k rase. Haha. Byla to pravda. I když, nějaké nepokoje jsou. Ani sem nechci psát, že Skinheadi maj kořeny v Jamajce a proto jim je připisováno velké množství Skáčkových Reagečkových písniček, které se zasloužili o rozšíření této kultury do Evropy, zvláště pak do Británie. A že i ptoto je Anglie moje vysněná země, do které já se přestěhuju, je to jen otázka času. Možná už příští školní rok.
Skins

BEP už v přehrávači vypínám a pro začátek si pouštim Last Strike. "Máme svoje názory co tvoří naše hnutí, proti špíně rasismu chceme stát semknutí. Dej si odchod kokote s křížem hákovým..Jo ty tomu nerozumíš? Pěstí ti napovím…" Prostě odmítám, že by skíni byli nějak rasově zaujatí. Když už, jim něco teda vadí, tak jsou to lidi bez názoru, zkorumpovaní idioti, nic nedělající drogový hipízácký máničky, okrádači státu a další "lidi" co kurvěj baztak zničenou zemi. "Cítíš pohled plný strachu a i nenávisti... Skinheads! Pozor! To jsou rasisti!--> To si myslí většina z tupého stáda, ta co hovno ví a co nás nemá rada!!!" A přesně tak nějak to teď je. Já na jednu stranu ty lidi chápu. No vemte si, že když se Orlíci prohlašovali za pravý Skíny, a zpívali v písničkách "Bílá liga, je bílá bílá vyčisti si boty, v nich je tvoje síla, Bílá liga mě zaslepila, černou duši mi vybělila..." Ale i oni teď sami (resp. Landa) přiznávají, že páru o Britskejch skinheadech vlastně neměli, a jestli měli, tak ať se k tomu raději ani nehlásej.
skins...

O den později.
Tak jsem zkoukla ty skinheady. Včera jsem musla vymáznout z kompu, přece jenom jsem ještě nějakej ten čas na antibiotikách (na těch prašivejch antibiotikách). Ale ani mi to nevadí, že mě o tom táta nechal akorát víc přemejšlet v posteli než tady u počítače.
Jak jsem povídala, zkoukla jsem ten film. Pozatek? Bylo tam spoooousty maníků z White Power (Bílá síla) kteří tam vykládali o tom, jak je být rasista okouzlující a jaké maj skvělé poslání, poslání varovat lidi před "jinejma rasama". Přitom podle mě, ani Árijská rasa neexistuje. Jsou jenom tři rasy - Europidní, Negroidní a Mongoloidní. Je tam něco o sráčích, kteří vykřikujou "My jsme Árijci, jediní správní rasově přizpůsobilí životu, na téhle bíle Zemi" ??? NEEE. Pak tam byli praví, tradiční a původní skins. Ty mi řekli to, co jsem ještě neslyšela. A možná se jen doslechla. Prostě mi to parádně rozebrali, jednu subkulturu za druhou. Počítam s tim, že se na ten film, ještě hodněkrát podívam..Dost mi dal. Hlavně o podivnínech z takzvané skupiny SHARP. Antirasisty. Sharp - PROTI RASOVÉ ZAUJATOSTI, PROTI RASOVÝM PŘEDSUDKŮM. a tečka.
Prostě, nedala jsem vám sem nějakou lekci, kdo to jsou pořádní skinheadi, o jejich subkulturách o jejich nepřpátelích o jejich politickym nadhledu, podhledu. O jejich víře, jen jsem se tak nějak chtěla zamyslet (s vaší pomocí, spíš před vašimi zraky) o tom, jak je vidí ostatní. Snad jsem sem dala dostatečně najevo, že s nimi sympatizuju a že je mi jedno, že mě odsoudíte a budete si pořát mlejt svou o "rasismu".
Skins

..eh.. no. jo.

26. ledna 2011 v 12:00 | Roniee ♥
Nějak mi to všechno nevychází. Nebo?
Nevim, tenhle víkend byl docela dobrej. Už jsem nebyla tak sama. V pátek chlastačka v ulicích. Chodili jsme tam jako chuligáni, byli jsme nedotkuntelní. Vyřvávali jsme písnička, ať už od Orlíků, Oiquellů, Totáčů, N.V.Ú.ček... Byli jsme tam spolu, a nikdo nám najednou nemohl ublížit. Policajti? Ať si přijedou. Vysvětlili by sme to, možná by nás hodili domu a zapsali si nás. A co jako?
Nevim...nevim co se děje, zas sem se opila, sice ne do němoty, to ne. Ale zas jsem si dala brko. Proč to dělam, když to tak nenávidim, když mi to nechutná... ? NO, popravdě, cejtim se docela fajn. Vždycky si pak přijdu taková odlehčená. Čim to je? Sem blbá. Přestanu hulit, kouřit. Dneska jsem neměla ani jedno posraný cigáro.. jsem na to hrdá. Nejlepší je, že když se zhulim, tak cejtim v držce vodu. A to se pak dusim, a při tom mam v puse neuvěřitelně sucho. Tak vyprahle jak to jenom jde. le přesto se mi z huby line mazec vody. No, nic.
A potom byl koncert jedné "známé, neznámé" kapely. Jsou dobrý, byla jsem na nich po druhý apříšště půjdu zas. Moc sem si to užila, přijeli lidi z ostatních vesnic. Zaspívala jsem si, zatrsala šla spát ke kamarádově rodině, a večer sem jela domů. Táta (jelkož byl taky pěkně na sračky, ještě trpěl kocovkou) se ještě válel v posteli. Věděla jsem už, že mi bude ráno furt blbě. Ale nečekala jsem, že až tak.
Ráno jsem vztala. Vypotácela jsem se z postele a uvědomila jsem si, že sem se přes noc asi stokrát vzbudila (PROTO ty kruhy pod očima?) Nic jinýho, než jít do školy mi nezbejvalo. Jela jsem v autobuse a jako na potvoru jsem celou třičtvtě-hodinu musela stát. Málem jsem tam omdlela, vykašala si plíce ateeeedeee atééédéé. Jediná dobrá věc je. že sem potkala profesora, a že se na mě koukal, když jsem ho potkala o pět minut později, už sem se nekoukla. Tak lacino se se prokouknout nenecham ..nene. Pak jsem dorazila domů, šla jsem si jen lehnout a najednou bylo ráno.
bláh

Je to bezmoc. Nemoct vstát z postele, jen tak ležet, klepat se dusit se kašlem, nic necítit. To je bezmoc. Ne jako, nemam čas uklidit si pokoj, jsem zoufalááá ... áááá!! Ne. To je mnohem zoufalejší. A to jsem si včera ještě musela dojet sama k doktorce, myslela jsem, že tu cestu nevydržim... děs. No, u doktorky mi předepslai dvoje antibiotika a spoustu vitaminů. Od tý doby jsem se válela v posteli...Jenže ty antibiotika mají také vedlejší účinky. Tak třeba - [neklid, deprese, třas, bolení svalů, křeče ... atd.]A Psychopatické nápady mě jen obklopují, tak pozor na mě.

...normálně nenormální, je přece pořád nenormální... no je to normální?

20. ledna 2011 v 20:23 | Roniee ♥
Mám všeho dost. Je toho prostě hodně, a já nevim, kde mam začít, nebo jestli není čas se všim skončit a prokázat tím mnoha lidem akorát laskavost (každej dobrej skutek se počítá. ne?). Tak či onak, dneska byl docela dobrej den. Zas jen, když vynecham závěr, kdy jsem byla sama. Víte, nějak mi teď moc přijde, že jsem osamělá. Čím to je? Nějak se mi ani nechce si s někym povídat, ani ze školy, ani z vesnice. Mam náladu pod psa. Někam bych se zahrabala a spala nejmíň do další zimy. Nikdo by mě nerušil z mého absolutně paranormálně nemožně vysněného světa. Tam, kde se děje jen to, co povolím.
Má to cenu?

"..není možné, aby to bylo nemožné." mi pořád zní v hlavě. Tak například s profesorem, přece neni možné, aby to nešlo nějak udělat, ne? No, nemyslim to tak. Vypadá to zle a zoufale, ale nejsem zoufalá, jsem spíš přešlá a možná malilinkato osamělá. Ještě že si můžu stěžovat alespoň tady. Vy to totiž nemusíte číst když nechcete, pamatujete?
A tak si pořád říkám, jak to jen udělat, no jasně, jít s nima do toho baru. To jsem celá já. Chci všechno hned. Ani mě nenapadlo, třeba, jestli náhodou nemá přítelkyni. To by byl zas pech. Ale vím, že by to nebylo tak hrozný, zvyknout si na začátku. Ani by to nebolelo, vždyť se mi jenom líbí, no co. Jo líbí se mi víc, než je třeba přijatelný, ale tak to zas nehrotim. Nebo vlastně jo. Sakra.
Čekam na někoho, kdo mě pochopí, kdo napíše, co mam dělat, kdo se o mě bude zajímat. Kdo se postará.. Jsem sama. Úplně. Jo, když chtěj jít chlastat, nebo na brko, daj vědět. Ale jinak se nezeptaj, co mě trápí. A když už náhodou jo, nemůžou mi pomoct. Tak k čemu jsou? Kamarádi. Nekamarádi. Ne... jen sem prostě na všechno mnohem citlivější, přemejšlim, jestli nemam mít krámy. Ne. Nemam, je to tak, je toho na mě prostě jenom moc, jsem hlupačka, malá. Jen malilinkatá. Ne, co si to tu do hajzlu namlouvam, jsem velká, velikánská hloupá holka, co zatěžuje svoje okolí, kyselym xichtem, nebo otupělym? Co je horší?
Ne, nevšímejte si mě, to mě jenom pouští múza z dnešního hulení. Nebyla jsem ve škole, ne že bych zatáhla, to ne. Nejel bus. Tak jsem to trochu zkorumpovala a kula pike, až jsem to vymyslela, a ani jsem se ve škole neohřála (bo sem tam nebyla). Místo toho jsem jela s mojí oblíbenou, leč věčně dětskou kamarádkou K. se kterou to zase bylo balancování. Ne, teď jsem nepřemejšlela, jestli jí mam umačkat k smrti nebo jí rovnou zmučit, za to že měla ve všem pravdu. Že se jednou na mě všichni vykašlou, bohužel mi neřekla co s tim. Řekla, že to nezažila, protože má mě. Nikdy nebyla úplně sama. To mě zahřálo, tam, kde vy ostatní máte srdce (já jen jakousi hmotu, nehmotu která občas vydá nějakej zvuk). Ale kdy najdu někoho takovýho já?! No, neptam se, o nikoho už nestojim, je mi to jedno, jestli ten "zázrak" alá kamarád přijde, nebo budu utopená ve srabu celej zbytek "života (?)" .. vážně je to život?

....Profesor.

19. ledna 2011 v 21:16 | Roniee ♥
Jak se právě cítím? Bezomc? Nasranost? OBOJÍ!?...jo asi jo. No, co vám budu povídat. Chci našeho ctěného profesora. Do háje. Proč se tohle stane vždycky mě? Proč si vždycky hledam ty nesprávný? ty "starší".. ty jiný? Neměl by o mě zájem, ani kdyby čert na koze jel.
A to někdy mam pocit, že vážně civí. Jako tenkrát na chodbě, jako tenkrát na plese. Jako předevčírem. Ale kdo řekl, že to tak je? Že to třeba není jenom náhoda. Blbá náhoda? Proč nám, mě a mojí kamarádce,  vzkázal, ať přijdem do baru, ke prý pořád bejvá? Ne. Prosim, nedávej si naděje. Takhle je to totiž vždycky, mam velký oči, vidím to co není, a pak jsem jen zklamaná, depresivní, podrážděná. Na každýho nadávam a každýho posílam do prdele. I ty co mam ráda.
Hraje mi v hlavě jedna písnička od Fialek - "Sprostý anděl...sprostý anděl, mě učaroval.." ach jo.
No a i kdyby. I kdyby tu byla ta jediná naděje, ta šance.. ani se mi jí nechce vypisovat, nechci tomu uvěřit, ani nic podobnýho. NE. Ale pořád, tam vzádu v hlavě mi zní hlásek. Neřiká přímo : "Co by na to řekli ostatní, rodiče, učitelky, kamarádi...?" ostatní jsou mi fuk. Je mi to prostě jedno co si myslej. Spíš, jestl by to dělalo dobrotu, a kdyby ne, jak by se to řešilo. "Utajená láska" :D ujetý je to, ne utajený. Jsem malá frnda, co si moc myslí. Ztratila jsem se ve svém snivém světě, ten který vlastně neexistuje, a když už, tak jenom v mojí hlavě. A tam se taky ztrácí, už tam není barevno a pestro jako na nějakym hustym fesťáku. Už je to prostě tmavý místo v debilnim životě, kterej vlastně nemá ani šanci na existenční možnosti.
profesor

Konečně jsem se odpoutala toho děsnýho pocitu z O. konečně jsem chodila spát, s "takovym nějakym" úsměvem na tváři. Ale ne, zase muselo všechno jít do sraček. Jako vždycky. Objeví se ON. Profesor, a je to v píííči!!! Ne. Kdo se ho prosil, ať mi vstoupí do života a zas v mé hlavě akorát nadělá paseku... proč, proč. Protoč. Nebyl by jinak živto nuda? No možná, ale určtine bych se tak netrápila. Ale v poslední době, se nemam na koho obrátit, na co se kouknu, to je zakažený, nebo nevyhovující, zdeformovaný, nepořádný, špatný.
Nebo jsem se vážně změnila jenom já? Jsem teď horší člověk? Bezcitná. Jo, to by mi slušelo, ale nemam na to koule, na všechny co mam ráda se jednoduše vysrat. Nasrat to ano. To dokážu, jediná věc, kterou dokážu. Nasrat sebe, nebo ostatní.. a není to jedno? Asi jsem se změnila. Ale nic s tim nehodlam dělat, aspoň v tomhle období ne.
Ale pořád se sebe ptam, co se děje. Vždyť, já mam děsně dobrou náladu, když ho vidim, a to se mi u O. nesávalo. Jsem, nebo spíš, cítím se polichocena, když na mě kouká. Jsem ráda, dokonc se fakt usmívam... hodně. Doslova čiším energií. Je to pro mě ... jako extáze. Nevím, co se děje, jsem jen povrchní malá husa. Bože... je to profesor.

Změť.

16. ledna 2011 v 21:40 | Roniee ♥
Miluju - Punk, Cíga, Přátele, Rodinu, Kamarády, Sida Viciouse, Johnnyho Rottena, Skinheads, Čechy, Anglii, Drew Barrymore, Jarka Nohavicu, Harryho Pottera, Dana Landu, Fesťáky, Koncerty, Vagon, Stmívání, Tvrdost, Měkost, Rebélii, Romantiku, Pochopení, Ráznost, Ctižádost, Cílevědomost, Prahu, Vítr, Smog, Déšť, Bouřku, Vedro, Duhu, Mrak, Ptakopyska Perryho, Metal, Rock, Metallicu, Sex Pistols, Krajinu, Sladkosti, Čokoládu, Bonbóny, Chipsy, Brambůrky, Řízky, Bramborovej salát, Smažák, Pivo, Colu, Fantu, Frantu (Sahulu), Fanánka, Fialky, E!E, Spska, N.v.ú.čka, blog, Facebook, Číra, Křiváka, Těžký boty, Nenucenost, Zdravost, Vychytralost, Matiku, Union Jack, Plexis, Wanastovy vjecy,
♥
Lucii, Kollera, Mullera, Ondřeje Ládka, Ivana Mládka, Zdeňka Izera, Jirku Krampola, Finiase a Pherba, Moudrost, Vášnivost, Přemýšlivost, Magii, Šestý smysl, Risk, Adrenalin, Pogo, Tvořivost, Kreativitu, Knížku, Pocit z pocitu, Discopříběh, Vodu, Moře, Pláž, Živly, Zemi, Bahno, Sníh, Led, Led Zeppelin, 23, 23, 23, 23, 77, Numerologii, Orgie, Opilost, Střízlivění, Opici, Psy, Kočky, Marilyna Mansona, Humor, Vážnost, Chlór, Bazeném, Savo, Děják, Druhou světovou, Husity, Kališníky, Odvážnost, Kapely, Kytaru, Basovku, Bicí, Bubny, Bordel, Spořádanost, Protiproud, Večeři, Práci, Hlášky, Zdvořilost, Intimitu, Zábavu, Samotu, Telefonování, Cestování, Focení, Malování, Kreslení, Psaní, Zpívání, Řvaní, Bezstarostnost, Hlasitost, Diskrétnost, Pláč, Smích, Žiletku, Náplast, Koupelnu, Postel, OI!, Filmy, Hélium, Poutě, Kolotoče, Houpačky, Wajgl, Muffíny, Cheesburgery, Hamburgery, Hranolky, Tatarku Kečup, Orion, Coffee, Broskvovej čaj, Dvdčka, Živáky, Scratch, Skrat, Poruchu mysli, Mysl, Anikó, Hřiště, Prázdniny, Holiday, Sunshine, Soboty, Pátky, Pondělky, Říjen, Červenec, Leden, Kecky, Džíny, Judo, Kraťasy, Freda Perryho, Treye, SHARP, ♥, :/ , :) , :D ..., Koně, Novotu, Nelacinost, ..............."Profesorskej sbor"... PROFESORA!


Ne, jen jsem se tak zamyslela, co pro mě "co, kdo" znamená. Když budete číst pozorně, uvidíte, že si odporuju ... a saramentsky, jsou tam věci, který tam bát nemají, nejsou správný. Ale co. Rebélie je to moje, a ostatní je mi u píči. NE, vulgárnost nepatří mezi věci, co miluju, nebo mam ráda. Ale jak už jsem řekla, jde ruku v ruce s citama. A těch je ve mě tak moc.

sem svině... no a co?

15. ledna 2011 v 19:47 | Roniee ♥
Všechno se zase posralo DO PRDELE!!! Kurva, fuck, je to v pííííče, jebat... ne!!
A přesto, je tu druhá část, mého já, která se potutelně směje! JE SPOKOJENÁ!?
Ale, ne to se nehodí. Mohla jsem jim rozbít přátelství, jsem mrcha.
Když on byl tak krásnej, a hodnej, a dokonale se na mě usmíval. Bylo mi jasný, že to bude jenom na ten večer.
Jsem kráva, a on je debilní skín.
Vdávání


Co že se to vlastně stalo?  Jen jsme se vožrali, zhulili a užívali si. Na začátku bylo všechno tak fajn, a tak přirozený. Tak jednoduchý, pili jsme houbu, sem tam někdo dával špeka, byl tam i můj oblíbenej skín. A ptal se mě na mojí kamarádku, který pak dokonce volal :D A byl tam i můj pankáč, ten, kterýho znam přesně rok a patnáct dní, ten, kterej mě má fakt rád. Ten, kterej se topí ve sračkách kvůli jinýmu vztahu, kterej mu prostě nevyšel. Ten, kterej se nejspíš snaží zamilovat jinde, ale nejde mu to. Ten, kterej se vožere a pak je naštvanej na celej svět. A na mě. Problém je v tom, že jsem mu vlastně nic neudělala a přitom jsem posrala co se dalo. Když v tu chvíli mi to bylo..tak nějak jedno? Prostě, na tom "nasranym pankáčovi - J." bylo vidět, že ho mrzí, když se mě "ten krásnej skín D." dotýkal, nebo objímal... a ke konci.. (?) mno. Zvrtlo se to. Nevim, jakto popsat.. Prostě najednou jsme šli s D. vzadu, od ostatních, povídali jsme si o... (o čem jsme se to sakra bavili?) já.. dokázala jsem jenom vnímat, jak mě drží za pas, a jak hlídá tempo, abych mu stačila. Najednou jsme se jen tak zastavili a povídali si...A potom? Potom... potom mě přitlačil na jednu obrovskou ceduli u nás. A naklonil se.. a prostě, neubránila jsem se. Stáli jsme tam čtvrt hodiny. Cejtila jsem jenom jeho rty. Nic víc, ani čas. Ani problémy. Bylo to fajn, ale každej krásnej okamžik, stojí nějaké trable, bohužel.
Viděla jsem J. vyčítavej a naštvanej výraz. Najednou jsem na sebe začala křičet, ať přestanu... ať přestanu ubližovat jemu, i spoustu dalším lidem.. ale ne, pořád jsem ho držela, pořád on držel mě. Vysvobození v autobuse se ani tak moc nekonalo... Pankáček se na mě ani nekouknul, nepozdravil... NAŠTĚSTÍ... naštěstí se bavil aspoň s D.
Do hajzlu. Všechno stojí za hovno. Zkurvenej chlast. Zasraný hulení. Zpíčená Roniee....

Chci, ale nemůžu..

13. ledna 2011 v 20:46 | Roniee ♥
..chci vám psát, moc. A nebudu lhát, mám co vám popisovat. Je toho mraky. ALE, nějak mi dochází čas.
První poznámka "ON" chodí s ní. A víte, že mě to ani nijak nezasáhlo, možná proto, že se to dalo čeka. Možná proto, že tim, jak jsem předstírala, že mě nezajímá, mě ten mrazivej pocit z neho přešel. Je to dobře? Už sem se sakra dlouho nedívala so těch krásnejch očí. NE!! Nebudu si ho připomínat. Abych to shrnula, přeju mu to. Jemu, né jí (a s tím nemá co dělat nesympate k ní, vůči němu, ale protože je to vyděračka.. no promiňte ale když přišla za mojí největší oporou tý doby, a řekla jí, že když se baví se mnou, bude lepší omezit jejich kontakt..tak to se na mě nezlobte, ale je to jakási forma vydírání, nebo ne?) Jako dneska, zas se na mě vykašlala. Ne, ani to si nechci připomínat. Nesmim.
profa

Co bych vám chtěla říct? ehh... on. Profesor. No.. na minulém blogu jsem to už měla trochu rozepsané. Od začátku? Nebo ma psát jak je dokonalej? :D :D aaaaaaaa.
Dobrá, jednou jsem šla takhle do školy (dobře, trochu to zkrátim.) A viděla jsem takového roztomilého, a líbivého chlapa(pce) ?? :D koukam, na něj, jakej to je krásnej čtvrťák. A on je to profesor. Do prdele. NEVA. Párkrát jsem ho přistihla jak si mě prohlíží, na plese, na chotbě.. no protě jsem se v jeho pohledech začala ztrácet. Dneska si mě ale neprohlížel, ani se nekoul. CIVĚL na mě! :D aaa.. měla jsem co dělat se sebekontrolou, abych se nečervenala, nerozesmála, neprozradila... dobrých pět vteřin v kuse, bez mrknutí, natočil se ke mě. Ne otočil, jen prostě hlavu natočil, viděl na mě. "Dobrý den", jsem ze sebe vykouzlila... s  lehkostí? A on? Jen něco broukl. HM. Co to měla do háje znamenat?? :D :DAleeee... rrr. Neřekla jsem vám ještě to nejdůležitější. On nám (mě a kamarádce) vzkazuje, že se máme ukázat v báru, kam chodí.. aa. :D Pozval nás, chce nás tam.
A to buďte rádi, že vám nepopisuju ten dokonalej pohled !!a úsměv!! který /mi věnoval/ ? každopádně na mě koukal, takže... :D aaaaaaaaa!!!
Proti němu sem ale děcko. Co neví co chce, ale musí dostát svého cíle. Že sem zamilovaná? To asi ne, ale jsem hotová. Z něj! ;)

Slzy.

1. ledna 2011 v 2:38 | Roniee ♥
Roniee pláče, zas a opět. ♥
To je zas do-prdele den. Nebo spíš noc? ... Všechno hezké jednou skončí, to ano.. ale kdy začne? Zase jsem si zahrála na slabocha, možná na sobce. Chtěla jsem trávit Silvestra jinde, třeba s rodičema, proč ne? Proč jsme nemohli jít v pohodě do hospody? Nebo se jen tak projít.. obejít pár lidí? Ne, ona si musela postavit hlavu, že nikam nejdem. No a co, že to je moje máma? Proč ... ale ne. Roniee nepláče kvůli hospodě, kvůli lidem, který mam ráda a nemůžu s nima bejt. No vlastně trochu. Všechno se mi nahrnulo do palice. K tomu se zase naši zhádali jak psi. Lítali zase těžká slova. Nesnášim když máma brečí. Ale tak už sem jí párkrát viděla. Nenávidim, když na nás řve ať si teda vypadnem. To jsem ještě neviděla. Nenávidim to. Nenávidim, když vim že má pravdu, ale přesto radši stojim za tátou. No nic. Dřepěla jsem doma. Teda pořád dřepim. Už nebrečim. Nejsem přece tak slabá. "Co to kurva melu? Jsem !! "
Slzy, jsou projevem lítosti, nebo bolesti. Oboje ukazuje, jak moc jsme zranitelní. Lítost je pouze duševní, bolest i fyzická. Jsem moc slabá, máma je slabá. Tím trpim. To může za všechny moje slzy. On. I on mě k nim dohání, přes ty prázdniny jsem si od něj odvykla, malinko. A ano, jedu si to svoje " Nebudu mít nikoho ráda, už si nikoho nepustim k tělu, pod kůži.. potom mě tolik nebude bolet až mě zradí. Kdokoli. " víte, je to pro mě lehčí. Vysrat se na lidi. I na ty co mě maj rádi. To je zas těžký pro mě, ale nějakym způsobem to dokážu. Vysrat se na to. Na všechno, na všechny. Jo, je to sobecký, ale já už si nenecham ubližovat, nenecham ze sebe dělat akorát emocionálně vypjatého dementa, za to, že mi na lidech záleží.
Je mi všechno líto, proto jsem brečela, jak malá. Je mi líto mámy, táty. Kamarádky, co doplácí na to, že na všechny seru. Ale co, ona si za mě rychle našla náhradu. Aspoň ona je ráda. Je mi líto mě smaotný, ne líto... jsem na sebe nasraná. Za co? Za to, jak sem "vyřešila/nevyřešila" problémy. A že jich bylo.
Titanic

Když skočíš já taky, pamatuješ?
A to je ono, cesta do sraček -láska? Jen vlásek jí dělí od nenávisti, a já teď nevím, co k němu cítím. Láska? Nenávist?... Vím, že bych pro něj skočila.


Jak na Novej rok tak po celej rok? No to snad ne. Nechci tenhle jen tak probrečet. Ne ne. Nechala jsem si znovu vyholit palici. Táta mi řekl, ať si to trochu necham rozšířit. Super, to se mi líbí. Hodim do toho červenou, zelenou nebo modrou. Ještě uvidim. Ano, jsem silná já nebrečim. Nejsem malá. Ne. KONEC.

P.S. Hrajem hokej, a jsme SRAČKY ZASRANÝ. Teda naše 20. neuměj ani hovno. Maj jen plnou hubu keců...jinak nic. Nejsou to jako kluci z nároďáku. Ty hrajou srdcem. Ty bojujou, Ty na tom ledě radši chcípnou, než aby museli přiznat, že do toho nedali sto procent. Já, jako vlastenka trpim, když to vidim... trpim a je mi líto, že ty kluci nemaj hokej v srdci.
Ono, kdyby to bylo jeden, dva zápasy... tak řeknu holt smůla. Ale oni za tenhle mistrák prohráli co se dalo. Se švédama to bylo 6:3 - děs.!!! Oni budou hrát o záchrannu. Přitom jejich starší "spoluhráči" z našeho vítězného národního mužstva, začínali stejně. Jako malí neznámí kluci. Osm minut před koncem druhé třetiny prohráváme s Ruskem 8:2 !!! :D ...
Ne, neni mi do smích, ale co mam dělat? Brečet? No, a věřili by jste, že se mi docela i z toho hokeje bulit chce? ... Nevim co dřív... blejt? bulit? :D ... ne, oni to vyřešej ... tyhle polena vyházej, a daj do kupy TÝM.. Na kterej budu jakok Češka hrdá!!! ... nebo ne, a Nagano a zlatej Hattrick jsou v piči. To jediný nám z hokejové historie zbude.

P.S.S. Budu měnit "dizajn" :D ... budu měnit kabát blogu, zase sem dam něco nového, trochu si s tim vyhraju, neřikam, že to bude něco jinýho než tohle, ale aspoň vyměnit barvy a obrázek bych mohla. I pokoj se mi bude měnit, už se těšim.. ale o tom zase jindy... teď jdu dokoukat ten hrozivej hokej, do komentářů pakkdyžtak napíšu, jak to dopadlo.. Jestli mi to hanba vůbec dovolí

P.S.S.S.    .... Už nepláču

/jen pro zajmavost, tenhle článek píšu od  01:00 ... je 02:40/

Šťastnej novej rok? NASRAT.

31. prosince 2010 v 20:29 | Roniee ♥
Ano Silvestr a já pořád v půl sedmé trčim doma a koukam do počítače. Nádhera. Navíc jsem tak vytočená, že stejně za chvilku půjdu spát a vyseru se na novej rok. 2011. Stejně je to nechutný. Zas je rok v piči a já sem tam kde před rokem. No neni to smutný? Víte co sem si řikala, jak moc toho změnim? Jediná změna, která by mě teď těšila, je odstěhovat se. Tak třeba do Anglie. 

Zapojit se tam do každodeního stereotypu, vysrat se na všechny a žít jen podle sebe. Kdyby to šlo, tak si to tak nastolim i tady, ale nejde. Proč? Tak třeba kvůli rodině? .. Jak jim mam říct, že bych se tady na to nejradši vysrala a odjela do Rancha? Že nechci bejt ve třech doma a cejtit se tak podprůměrně, tak nedospěle, tak potlačovaně... TAK poníženě. Já tu nechci bejt, ale nechci aby tu byla máma sama. A ta mě taky štve, prostě se neumí bavit a tim to je. Ona ani jednou za rok nevyleze a nejde se bavit. Jediná ženská se kterou se baví, utekla od svýho muže a tak neni v J. A proč třebanejde s těma svejma kolegyněma? Nechápu jí. Řekne mu "Tak jeď.. já tě tu nedržim" A usmívá se na něj, přitom jí na vočích vidim, že by byla naštvaná a nebo smutná. A to ani já ani táta nechem. Tak se budeme podřizovat. Proč ne, že? Když jsem smutná já, nezájem. Ale jakmile je jeden z nich v piči? Aaa.. ne, nejsou sobečtí, jen na mě leze tahle zasraná nálada, že musim bejt doma. Ale co, Silvák byl prej proto, aby jsme přivítali novej rok a se starym se rozloučili. Já ten zkurvenej rok 2010 nechci řešit, a na novej se rozhodně netěšim. Už vidim, jak všichni začej zmatkařit o tom, že novej rok bude jinej, že se všichni změněj. Hovno.
Hm, je osm hodin, táta by hctěl jít pařit a já taky. Už to na mámu zkouší a ta ho pakuje, ať jde. Za chvilku se teprv rozhodne, jak strávim Silváka. Ale nevim, Vypadá to bledě, počítala jsem teda větší vodvaz. Chlastaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaat. To mam teď v palici.

Ale Vám, vám co mi strašíte v palici... vám přeju Všechno nejlepší, vožerte se a i ze mě! Aby se vám splnili všechny sny, aby vy co jste chtěli zásadně změnit život nelitovali.. Jo, vy co si dáte předsevzetí, že zhubnete, přestanete kouřit a začnete se učit...neblázněte!  Takže ať je tenhle rok plnejch nadějí, šťastnejch úspěchů a poučných neúspěchů.

..chodící arogantnost.

29. prosince 2010 v 0:11 | Roniee ♥
..nesnášim prohru. Tak tuhle větu jsem napsala před deseti minutama a nechala ji vyznít. Vy ovšem čtěte dál, za deset minut se ta věta nezmění a nejdojde k dramatické odmlce. Domyslete si ji. Nesnášim prohru v podobě mé osoby, týmu nebo týmu co se mnou vlastně ani nesouvisí. Jako třeba teď v hokeji. Prohrávaj na Kanadou a já s tim nemůžu nic udělat. Jedině tu hulákat před televizí - "To je déébil." Na nic víc se nezmůžu. Nenávidim to.
Samota sama

Moje nálada je den ode dne otupělejší. Čím dál tím míň emocí. Tak si kladu otázku - Je to dobře? Opouštím své staré kamarády, protože vím, že až oni opustí mě, bude to bolet. To snad radši budu za arogantní Roniee, který nikdo není dost dobrej.. Tyhle prázdniny mi dost pomáhají. Nepřicházim s nima do kontaktu, tak mě moc nepokouší svědomí. I když.. sedim tu u počítače a dělá mi dost práce nenapsat (například jemu).. Ještě když mi ucho líže písnička od Sahuly. Našeho "pankového" otce, s ubývající dobou možná děda (?) ne. On je nestárnoucí.
Ne, já to zvládnu. Vždyť i vy mi radíte, ať na to pičuju. Ať se nad to povznesu, že to prej chce nadhled. Nechci zase prohrát. Chci už vypadnout z toho kolotoče. Na druhou stranu, být zase sama? Prej že samota je krásná, když máš někoho, komu o ní povíš...
Ale co, otupělost mi nevadí. Je to příjemnej pocit, pro změnu na nic nemyslet. Na nikoho. Všechno ignorovat. Jenom se vypsat do deníků. Na blog, povědět to Vám, imaginárním přátelům, které si pořádně ani nedovedu představit. A vy mě. Nebo jo?
Svět není nikdy černej ani bílej, jen někdy nechává stíny na duši.. klid, to jen ten Franta, co mi tu řve do ucha. Vlastně nikdy nejsem tak úplně sama. Vždycky je tu se mnou nějaký to svědomí. Druhé já (?) řikejte si tomu jak chcete. Vlastně ne, jsem "člověk dvojích tváří" (zní to fakt vtipně) na jednu stranu chci vrátit všechno do starejch kolejí. Být šťastná. Usmívat se na lidi, a blbý keci oplácet stejnou mincí. Na druhou stranu mi vyhovuje být chodící ignorantka se sklony k aroganci a egoismu. NE, neotevřela jsem si slovník cizích slov, jsou to jen slova, která mě plně vystihují..


Ono to má vážně něco do sebe být nad věcí. Ta namyšlená (?) možná. Zatoužila jsem být dokonalá. Ne tak jako vždycky. Být dokonalá pro ostatní. Chci být dokonalá sama pro sebe. Ať už jsou to známky, nebo že vážně už zhubnu. Budu dokonalá. Ta která z ničeho nemá strach (až na pavouky. s těma se neskamarádim i kdyby to byl poslední žijící druh na (už beztak zničené) planetě. Budu dokonalá. A dříve nebo později o mě uslyšíte. Minimálně v dalším článku.. :D

Je láska cit? Nebo nejsnažší cesta do sraček? .. .. . ... ... ..♥. .. . . ... .

27. prosince 2010 v 20:17 | Roniee ♥
... mam toho zase tolik na srdci, že ani nevím kde mam začít. Předem se omlouvám těm, kdo čtou tenhle zkurvenej blog. Je to především za to, že teď nehledám tak kreativní výrazy, slova, věty a témata k zamyšlení. Prostě za to, že to tu je nudný.

Sedim, koukam na nějakej film a ani ho nevnímam. Ležim, čtu si knížku a nevím o čem je. Usínám, poslouchám písničku a netuším o čem se v ní zpívá. Jdu po ulici, a potkávam kupu lidí, jenže nevidim jejich obličeje. Všechen život ze mě vyprchal, jsem jen loutka. Ale ne, já si nestěžuju, na to nehraju. Ono to je trochu jinak..

Sedim, koukam na nějakej film a ani ho nevnímám. Jak bych mohla? Vždyť vnímám jen jeho. Kde je? Proč si ke mě nelehne, nepohladí vlasy, neřekne jak mi to sluší? Ležim, čtu si knížku a nevím o čem je. Vždyť to ani nemůžu vědět. Myslím zase na něj.. na ten dokonalej úsměv, jeho zářivé oči. Usínám, poslouchám písničku a netuším o čem se v ní zpívá. Jaképak bych měla mít tušení? Usínam a říkam si, jaké by to bylo, být po jeho boku. Být jen jeho. Jdu po ulici, a potkávam kupu lidí, jenže nevidim jejich obličeje. Všude vidim jen jeho. Slyšim jeho hlas, i když je ode mě několik kilometrů, neslyším ho, jen si řikám, jaký by to bylo.
Nejhorší to je, když přemýšlim o našich rozhovorech. Ach bože. Jak on mi rozumí.. a já jemu. Proč sem mu všechno o sobě řikala? Pak bych si ho tolik nevážila.. pak bych o něm noc co noc nepřemejšlela.. možná. Je děsný vidět ho, a přesto ho nepozdravit. Je těžký slyšet, že se jí ptal, proč se spolu už tolik nebavíme. Nenávidim, pocit, že nedokážu odpovědět. Ale přesto se držim, jsem silná a na chodbě se na něj ani nepodívam. Jen když jsem si 100% jistá, že mě nevidí, to na něm můžu oči nechat...Držim se vážně, nepozdravim ho, když to není nutné. Bolí mě, když vim, že ho zajímá co se mnou je. Vyrval mi srdce z těla. Už mi nebije pro to, pro co dřív.. pro ostatní. To srdce už se jen tak tak drží v chodu, jen aby se neřeklo. Někdy mam pocit, že už tam fakt není...neumim to přesně vyjádřit.
Mam ho ráda, je pro mě důležitej.. moc důležitej.  A přesto je to jen kamarád.. Ano, i pro mě je přátelství důležitější, pevnější než ta zrádná "láska". Ale u něj mi kamarádství prostě nestačí..Chci víc, chci tu pro něj být, a chci aby tu byl on pro mě. Aby mě objal. A já jeho. Aby mi setřel slzy, a řekl, že bude zase všechno dobrý.
Ale ono to tak není, je to jen kamarád. Vlastně ani to už není. Od doby, kdy jsem se mu začala absolutně vyhýbat, přestala ho zdravit s myšlenkou, že mi bez něj bude líp. A není, je to podvod. Nespravdlnost. Já ho potřebuju objemout.. aspoň jednou.. na chvilinku. Pak dokážu se vztyčenou hlavou odejít. Možná. ♥

Anarchy?!!

27. prosince 2010 v 14:13 | Roniee ♥


..je to dost divný, ale už ve druhém článku se tu cítím být zabydlená. Některé komentáře z minulého článku, mi udělali radost.. Oni pochopili, co znamená "Nechceš? Nemusíš.."

Rozhodnost? A kdo je rozhodnej..? Byla jsem stoprocentně rozhodlá, že v létě se nechám ostříhat dohola. Nechat si jen ofinu. Ale teď tak nějak nevim..Nejsem si ani jistá svovjí vírou. Jo jasně, anarchie. Ale co to je? Já už ani nevim, před jakou dobou, jsem si řekla, že to je směr přímo pro mě. Teď už sem se moc k Áčkařům ani nepřidávala...ale teď? Jedniě anarchie..

Minulej tejden, ještě před Vánocema, se mě jedna spolužačka z vedlejší třídy ptala - "Co je to anarchie?" Vysvětlovala jsem jí to přes dvě hodiny. Pochopila to, ale ptala se pořád dál. Lichotilo mi to. Ale pak mi položila otázku: "Být anarchista.. je dobrá věc?"  a co jí na to mam říci? Dost jsem se nad tím v poslední době zamyslela. Jo, anarchie, punk, skins - OI. To je můj život.. zas a opět.
Já.. objevila jsem novou písničku. Od Konfliktů. Dám vám jí sem. Je úžasná, jmenuje se Rebel. Už proto se mi líbí. Možná mě tim líp pochpíte :) Uvidíte, že punk neni o zlu .. tak, jako jsem jela s jednou kamarádkou v metru. Přišel krásnej cápek. Vyholený, barevný číro, vysoký a těžký boty, křivák a pierc kam se podíváš. Stoupnul si vedle nás. ONA se ho bála! A nepředstírala to! V patnácti se bojí punkáčů. HM. Ale potom, koukam koukam a na FB fotka ze školy. Ona tam stojí přímo vedle jedné nacistky. Kus ženský, vyholená hlava, těžké boty... no humus. Pak jsem se jí zeptala, jestli se náhodou nebojí spíš takovejhlech idiotů. Stoupenců Hitlera. A těch se nebojí. Zajímavé...

Nenávidim, když mě odtud někdo chce vykopat. Nenávidim, když někdo přijde a vidí co dělam na posranym PC. Nesnášim, když mě někdo dává ultimatum. "Máš hodinu, potom se musim podívat na mail" ...  "Jdi spát!!" ty vole.. jsem snad dost velká na to, abych poznala, kdy jsem natolik unavená... ach jo.

Nechceš? Nemusíš...

26. prosince 2010 v 19:25 | Roniee ♥
Rozumíš? Takže, i když tu budu psát svoje citový výlevy- a je mi jedno, jak moc jsou Vám ukradený, nejsem zvědavá na přiblbé komentáře typu - "a co jako?"  a ostatní.

Roniee. Jo, to jsem já. V blogovém světě nejsem žádnej nováček, vlastně už bloguju dobrejch pět let. Můj první blog byl propadák. No prostě patlanina. Ale, pak.. jsem měla O-S. tam sem byla 2 roky. Pak se to provalilo mezi lidma, kde jsem nechtěla. Nedali mi pokoj, tak sem ho zrušila. Pak jsem měla N... ten se držel asi tak rok.. jo, taky se lidi pídili. A našli. Nůj poslední blog se zatim nějak moc neprovalil. A ne, že by mě nebavil. Ale už mam podezření, a tim že jsem teď ve vážně idiotské situaci, nechci, aby se někdo dozvěděl, jméno.. identitu blogu.
Prostě mi pomáhá se vypsat. Já, neumim slovy vyjádřit to, co písmenkma. Tady a teď jsem si plně jistá. Vim přesně, že si tady můžu dovolit všechno. Tu adresu dam jen jedné osobě co mě zná reálně. Asi. Teď to mezi náma neni tak jak bych si představovala. Ano. Mam jí ráda. Stala se jedním člověkem co mě tu ještě držej. Ale poslední dobou, jsem nějak celá zklamaná. Ze všech. A já s ní tak počítala. Už víckrát. Vyměnila mě. Musim se s tim vypořádat a oddálit se od ní, než to udělá znova. Než se znova zklamu. Tak jako v milionu lidí. Jako v něm. Ne.. o tom teď psát nechci.
Docela jsem se dala do kupy. K Vánocům jsem dostala elektrickou kytaru.. tak se na ní učim, brnkam si, povaluju se, a mazlim se s ní.. Tak trochu se na ní vážu. Vim totiž, že mě nemůže zklamat. Na to nemá mozek, ani pusu. Nemůže mi říct něco, z čeho budu zničená. Nevyrve mi srdce.

Ono mi to poslední dobou jinak, než bez blogování, psaní a vylejvání se nejde. Uklidnim se tu. Nebo naseru.. ono to je jedno.
Eeeej. Zrovna tu posloucham Gipsyho. Jo, já ta co miluje fakt tvrdou muziku, jako rock, punk, metal se tu ukájí nad nějakym rapperem, ještě k tomu "kvalit" gipsyho :D Ale jedna písnička. Tahle. Ta se mi líbí.
"..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí, jak poznám kdo mě vochcat chce a kdo je člen smečky vlčí... ..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí,vědět a nebo ne, co je vlastně proboha lepší?"

"... jakej sem v jejich očích? Prcam vám na to kdo je horší nebo lepší... já zůstávám sám sebou a je mi u prdele kdo to řeší..."

"..nikdy to neskončí vždycky někdo další musí všem řikat, co si o tobě myslí. Koho to zajímá ať zajímá se. Kdo z vás se zamyslí, ať sám sebe zeptá se.... ..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí? "

Jo... je to dobře řečený. Kohoo kurva zajímá jaká sem? A kdo má to právo všude kecat nějaký sračky? ... Jsou to prostě pravdivý slova.
A na závěr sem se chtěla všem omluvit, Za tu vulgární mluvu. Já prostě jiná už asi nebudu..proč taky? Nenutim vás to číst ani nic podobného. NECHCEŠ? NEMUSÍŠ!... Pamatuješ?...
 
 

Reklama