Zoufalé volání o pomoc.

29. ledna 2011 v 23:03 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
...všechno co dokážete říct je "aha" nebo "bude to v poho" ... nebo podobný věci, co mi nijak nepomůžou. I ona si se mnou přestala o těch problémech povídat. Štve mě to. Když se s ní bavim, třeba o profesorovi a ona najednou změní téma na něco, co s nim absolutně nesouvisí. No, jako by mě přestala mít ráda. Je to možné? Možná jsem udělala někde chybu, ptám se kde. Pomož mi. Mam tě ráda, ale jestli ti pomůže, když tě necham bejt, udělam to. Jsem-li ti na obtíž, přestanu, jen mi to musíš říct. Asi sem až moc jiná. Jo, jako bych to neznala. Zase jsem našla někoho, komu můžu věřit, vím, že nic nikomu neřekneš, ale.
Ale posledních pár dní na mě nemáš čas. Nebo chuť? Přestáváme si rozumět? Začíná mě bolet, když mě potkáš na chodbě, jak se na mě podíváš. Nejradši by ses nepodívala. Ale problém je, že třeba nemam za kym jinym jít. Prostě tě potřebuju. Ale ty mě už asi ne. To je ten důvod, proč jsem se ti vzdalovala, abych k takovýmu pocitu nikdy nemusela dospět. Miluju, když se směješ, když se rozeběhneš proti zdi a ten nácek se směje. Miluju, když zpíváš písničku, typu "Tvůj boj" nebo naše písničky -> Seš čůrák, seš čůrák tadádádádááá....
Nepouštěj mě


K čemu jsou city? K čemu je mi to trápení. A ne jenom mě, Vám všem, nám všem. Je vážně šance se z tohole kolotoče dostat? Je fakt nezbytné odjet? Daleko. Možná.. a nebo taky ne. To jsem byla já, kdo řikal, že utéct je zbabělost. Já jsem tvrdila, že od problémů, od neúspěchů se neutíká... tak kam se tahle moje "stránka" ... to moje nespoutaný já podělo? Podělo, podělo... spíš se asi podělalo strachy. A musí jet pryč. Odject, odstěhovat se... zapomenout.
Ne, asi na mě lezte ta samota. Už jsem doma sama moc dlouho a tak přicházim o rozum. Nebo jsou to ty posrané antibiotika. Které zapíjim rumem. Jo, v tom bude ten háček... v tom. V tom, ve mě. V tom těle, které už dávnoneovládam uá, ono ovládá mě. Chodí, jí, pije, nadává ale nežije.
A. .... ty, ty která seš pro mě teď tak důležitá. Nepouštěj mě, jinak se v těch sračkách utopim. Prosim
 


Komentáře

1 Es. Es. | Web | 30. ledna 2011 v 1:48 | Reagovat

strašně blbej, hnusnej pocit ztrácet osobu, která ti rozumí nejvíc.. sakra jak bych ti chtěla pomoct.. horší je, že nevím jak..

2 Bloody Desire Bloody Desire | Web | 30. ledna 2011 v 17:32 | Reagovat

klídek ja som tiež už stratila najlepšiu kamarátku,ale zasa sme sa začli baviť...ja neviem čo máte vy dve medzi sebou,ale žiadna hádka netrvá večne..ani odlúčenie...Keď ju potrebuješ choď za ňou a nestrácaj čas.. :)

3 Bloody Desire Bloody Desire | Web | 30. ledna 2011 v 17:32 | Reagovat

ale až keď sa uzdravíš no... a z rumem?no ty si dobrá..

4 staci-rict staci-rict | Web | 30. ledna 2011 v 18:05 | Reagovat

Bang bang, co na to napsat, je to tele ta holka, měla by se nad sebou zamyslet, myslím si, že jeslti si to přečte, hodně jí to dá, už třeba jen to že sem furt chodí... tak se prosím neboj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama