Slzy.

1. ledna 2011 v 2:38 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Roniee pláče, zas a opět. ♥
To je zas do-prdele den. Nebo spíš noc? ... Všechno hezké jednou skončí, to ano.. ale kdy začne? Zase jsem si zahrála na slabocha, možná na sobce. Chtěla jsem trávit Silvestra jinde, třeba s rodičema, proč ne? Proč jsme nemohli jít v pohodě do hospody? Nebo se jen tak projít.. obejít pár lidí? Ne, ona si musela postavit hlavu, že nikam nejdem. No a co, že to je moje máma? Proč ... ale ne. Roniee nepláče kvůli hospodě, kvůli lidem, který mam ráda a nemůžu s nima bejt. No vlastně trochu. Všechno se mi nahrnulo do palice. K tomu se zase naši zhádali jak psi. Lítali zase těžká slova. Nesnášim když máma brečí. Ale tak už sem jí párkrát viděla. Nenávidim, když na nás řve ať si teda vypadnem. To jsem ještě neviděla. Nenávidim to. Nenávidim, když vim že má pravdu, ale přesto radši stojim za tátou. No nic. Dřepěla jsem doma. Teda pořád dřepim. Už nebrečim. Nejsem přece tak slabá. "Co to kurva melu? Jsem !! "
Slzy, jsou projevem lítosti, nebo bolesti. Oboje ukazuje, jak moc jsme zranitelní. Lítost je pouze duševní, bolest i fyzická. Jsem moc slabá, máma je slabá. Tím trpim. To může za všechny moje slzy. On. I on mě k nim dohání, přes ty prázdniny jsem si od něj odvykla, malinko. A ano, jedu si to svoje " Nebudu mít nikoho ráda, už si nikoho nepustim k tělu, pod kůži.. potom mě tolik nebude bolet až mě zradí. Kdokoli. " víte, je to pro mě lehčí. Vysrat se na lidi. I na ty co mě maj rádi. To je zas těžký pro mě, ale nějakym způsobem to dokážu. Vysrat se na to. Na všechno, na všechny. Jo, je to sobecký, ale já už si nenecham ubližovat, nenecham ze sebe dělat akorát emocionálně vypjatého dementa, za to, že mi na lidech záleží.
Je mi všechno líto, proto jsem brečela, jak malá. Je mi líto mámy, táty. Kamarádky, co doplácí na to, že na všechny seru. Ale co, ona si za mě rychle našla náhradu. Aspoň ona je ráda. Je mi líto mě smaotný, ne líto... jsem na sebe nasraná. Za co? Za to, jak sem "vyřešila/nevyřešila" problémy. A že jich bylo.
Titanic

Když skočíš já taky, pamatuješ?
A to je ono, cesta do sraček -láska? Jen vlásek jí dělí od nenávisti, a já teď nevím, co k němu cítím. Láska? Nenávist?... Vím, že bych pro něj skočila.


Jak na Novej rok tak po celej rok? No to snad ne. Nechci tenhle jen tak probrečet. Ne ne. Nechala jsem si znovu vyholit palici. Táta mi řekl, ať si to trochu necham rozšířit. Super, to se mi líbí. Hodim do toho červenou, zelenou nebo modrou. Ještě uvidim. Ano, jsem silná já nebrečim. Nejsem malá. Ne. KONEC.

P.S. Hrajem hokej, a jsme SRAČKY ZASRANÝ. Teda naše 20. neuměj ani hovno. Maj jen plnou hubu keců...jinak nic. Nejsou to jako kluci z nároďáku. Ty hrajou srdcem. Ty bojujou, Ty na tom ledě radši chcípnou, než aby museli přiznat, že do toho nedali sto procent. Já, jako vlastenka trpim, když to vidim... trpim a je mi líto, že ty kluci nemaj hokej v srdci.
Ono, kdyby to bylo jeden, dva zápasy... tak řeknu holt smůla. Ale oni za tenhle mistrák prohráli co se dalo. Se švédama to bylo 6:3 - děs.!!! Oni budou hrát o záchrannu. Přitom jejich starší "spoluhráči" z našeho vítězného národního mužstva, začínali stejně. Jako malí neznámí kluci. Osm minut před koncem druhé třetiny prohráváme s Ruskem 8:2 !!! :D ...
Ne, neni mi do smích, ale co mam dělat? Brečet? No, a věřili by jste, že se mi docela i z toho hokeje bulit chce? ... Nevim co dřív... blejt? bulit? :D ... ne, oni to vyřešej ... tyhle polena vyházej, a daj do kupy TÝM.. Na kterej budu jakok Češka hrdá!!! ... nebo ne, a Nagano a zlatej Hattrick jsou v piči. To jediný nám z hokejové historie zbude.

P.S.S. Budu měnit "dizajn" :D ... budu měnit kabát blogu, zase sem dam něco nového, trochu si s tim vyhraju, neřikam, že to bude něco jinýho než tohle, ale aspoň vyměnit barvy a obrázek bych mohla. I pokoj se mi bude měnit, už se těšim.. ale o tom zase jindy... teď jdu dokoukat ten hrozivej hokej, do komentářů pakkdyžtak napíšu, jak to dopadlo.. Jestli mi to hanba vůbec dovolí

P.S.S.S.    .... Už nepláču

/jen pro zajmavost, tenhle článek píšu od  01:00 ... je 02:40/
 


Komentáře

1 Therine Therine | Web | 1. ledna 2011 v 12:35 | Reagovat

No jo, znám tyhle nálady. A to mi věř, že znám. Mám chuť se vším seknout a všechny opustit. Nebudu ti říkat, bude to fájn, neboj. Neznám tě natolik, abych věděla, jak se z depky dostáváš.:(
Na icko si mě přidej;) budu ráda..:)

2 Ashley Ashley | Web | 1. ledna 2011 v 14:50 | Reagovat

Tak to ti teda nezávidím, neplač...nečítala som tvoje predchádzajúce články ale zrejme si sa s niekým rozišla...nebudem sa pýtať ani ako dlho ste spolu boli lebo vidím že si ho dostatočne silno ľúbila a rodičia...je to niekedy tak, pozerajú najprv len na seba nevidia že sa to týka aj teba všimnú si to až keď je neskoro ale ty si z toho nerob hlavu...čo má prísť príde ;-) všetko bude OK...

3 Es. Es. | Web | 1. ledna 2011 v 14:58 | Reagovat

Někdy je lepší být odtažitá a nikoho si nepouštět k sobě.. Zrada pak bolí míň.. Žádný brečení po celý rok nebude! Ty se prostě budeš smát, je Ti to jasný !! ;) :D Náš hokejový tým upadá, úplně zbytečně.. snaží se jen průměrně a to je málo, přijde, že hrajou, protože musí.. Ale mělo by to být protože chtějí hrát, protože ten sport milují a protože chtějí vyhrát a udělat čest celému národu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama