....Profesor.

19. ledna 2011 v 21:16 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Jak se právě cítím? Bezomc? Nasranost? OBOJÍ!?...jo asi jo. No, co vám budu povídat. Chci našeho ctěného profesora. Do háje. Proč se tohle stane vždycky mě? Proč si vždycky hledam ty nesprávný? ty "starší".. ty jiný? Neměl by o mě zájem, ani kdyby čert na koze jel.
A to někdy mam pocit, že vážně civí. Jako tenkrát na chodbě, jako tenkrát na plese. Jako předevčírem. Ale kdo řekl, že to tak je? Že to třeba není jenom náhoda. Blbá náhoda? Proč nám, mě a mojí kamarádce,  vzkázal, ať přijdem do baru, ke prý pořád bejvá? Ne. Prosim, nedávej si naděje. Takhle je to totiž vždycky, mam velký oči, vidím to co není, a pak jsem jen zklamaná, depresivní, podrážděná. Na každýho nadávam a každýho posílam do prdele. I ty co mam ráda.
Hraje mi v hlavě jedna písnička od Fialek - "Sprostý anděl...sprostý anděl, mě učaroval.." ach jo.
No a i kdyby. I kdyby tu byla ta jediná naděje, ta šance.. ani se mi jí nechce vypisovat, nechci tomu uvěřit, ani nic podobnýho. NE. Ale pořád, tam vzádu v hlavě mi zní hlásek. Neřiká přímo : "Co by na to řekli ostatní, rodiče, učitelky, kamarádi...?" ostatní jsou mi fuk. Je mi to prostě jedno co si myslej. Spíš, jestl by to dělalo dobrotu, a kdyby ne, jak by se to řešilo. "Utajená láska" :D ujetý je to, ne utajený. Jsem malá frnda, co si moc myslí. Ztratila jsem se ve svém snivém světě, ten který vlastně neexistuje, a když už, tak jenom v mojí hlavě. A tam se taky ztrácí, už tam není barevno a pestro jako na nějakym hustym fesťáku. Už je to prostě tmavý místo v debilnim životě, kterej vlastně nemá ani šanci na existenční možnosti.
profesor

Konečně jsem se odpoutala toho děsnýho pocitu z O. konečně jsem chodila spát, s "takovym nějakym" úsměvem na tváři. Ale ne, zase muselo všechno jít do sraček. Jako vždycky. Objeví se ON. Profesor, a je to v píííči!!! Ne. Kdo se ho prosil, ať mi vstoupí do života a zas v mé hlavě akorát nadělá paseku... proč, proč. Protoč. Nebyl by jinak živto nuda? No možná, ale určtine bych se tak netrápila. Ale v poslední době, se nemam na koho obrátit, na co se kouknu, to je zakažený, nebo nevyhovující, zdeformovaný, nepořádný, špatný.
Nebo jsem se vážně změnila jenom já? Jsem teď horší člověk? Bezcitná. Jo, to by mi slušelo, ale nemam na to koule, na všechny co mam ráda se jednoduše vysrat. Nasrat to ano. To dokážu, jediná věc, kterou dokážu. Nasrat sebe, nebo ostatní.. a není to jedno? Asi jsem se změnila. Ale nic s tim nehodlam dělat, aspoň v tomhle období ne.
Ale pořád se sebe ptam, co se děje. Vždyť, já mam děsně dobrou náladu, když ho vidim, a to se mi u O. nesávalo. Jsem, nebo spíš, cítím se polichocena, když na mě kouká. Jsem ráda, dokonc se fakt usmívam... hodně. Doslova čiším energií. Je to pro mě ... jako extáze. Nevím, co se děje, jsem jen povrchní malá husa. Bože... je to profesor.
 


Komentáře

1 moni.ss moni.ss | E-mail | Web | 19. ledna 2011 v 21:29 | Reagovat

Neboj, jednou se na tebe usměje štěstí. Dřív či později, ale jednou určitě. Nic netrvá věčně.

2 Říjnová Říjnová | Web | 19. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

Chceš uklidnit?:) Teda vím, že tě neuklidním, ale nejsi v tom sama:) Trpěla jsem tímhle, no, asi dva roky. A když se teď potkáme, rozdrásá to starý rány. A já jsem asi sadomasochistka... A měla jsem to ještě horší. Nebyl to profesor. Byla to profesorka.. Až jsem z toho začala psát povídku a vymyslela si postavu jménem Jenny, která sice byla vymyšlená, ale až nějak moc skutečná...

3 Mandragorka Mandragorka | Web | 20. ledna 2011 v 22:09 | Reagovat

Ztracená ve vlastnim světě... Jsme dvě a každá v tom svym :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama