...normálně nenormální, je přece pořád nenormální... no je to normální?

20. ledna 2011 v 20:23 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Mám všeho dost. Je toho prostě hodně, a já nevim, kde mam začít, nebo jestli není čas se všim skončit a prokázat tím mnoha lidem akorát laskavost (každej dobrej skutek se počítá. ne?). Tak či onak, dneska byl docela dobrej den. Zas jen, když vynecham závěr, kdy jsem byla sama. Víte, nějak mi teď moc přijde, že jsem osamělá. Čím to je? Nějak se mi ani nechce si s někym povídat, ani ze školy, ani z vesnice. Mam náladu pod psa. Někam bych se zahrabala a spala nejmíň do další zimy. Nikdo by mě nerušil z mého absolutně paranormálně nemožně vysněného světa. Tam, kde se děje jen to, co povolím.
Má to cenu?

"..není možné, aby to bylo nemožné." mi pořád zní v hlavě. Tak například s profesorem, přece neni možné, aby to nešlo nějak udělat, ne? No, nemyslim to tak. Vypadá to zle a zoufale, ale nejsem zoufalá, jsem spíš přešlá a možná malilinkato osamělá. Ještě že si můžu stěžovat alespoň tady. Vy to totiž nemusíte číst když nechcete, pamatujete?
A tak si pořád říkám, jak to jen udělat, no jasně, jít s nima do toho baru. To jsem celá já. Chci všechno hned. Ani mě nenapadlo, třeba, jestli náhodou nemá přítelkyni. To by byl zas pech. Ale vím, že by to nebylo tak hrozný, zvyknout si na začátku. Ani by to nebolelo, vždyť se mi jenom líbí, no co. Jo líbí se mi víc, než je třeba přijatelný, ale tak to zas nehrotim. Nebo vlastně jo. Sakra.
Čekam na někoho, kdo mě pochopí, kdo napíše, co mam dělat, kdo se o mě bude zajímat. Kdo se postará.. Jsem sama. Úplně. Jo, když chtěj jít chlastat, nebo na brko, daj vědět. Ale jinak se nezeptaj, co mě trápí. A když už náhodou jo, nemůžou mi pomoct. Tak k čemu jsou? Kamarádi. Nekamarádi. Ne... jen sem prostě na všechno mnohem citlivější, přemejšlim, jestli nemam mít krámy. Ne. Nemam, je to tak, je toho na mě prostě jenom moc, jsem hlupačka, malá. Jen malilinkatá. Ne, co si to tu do hajzlu namlouvam, jsem velká, velikánská hloupá holka, co zatěžuje svoje okolí, kyselym xichtem, nebo otupělym? Co je horší?
Ne, nevšímejte si mě, to mě jenom pouští múza z dnešního hulení. Nebyla jsem ve škole, ne že bych zatáhla, to ne. Nejel bus. Tak jsem to trochu zkorumpovala a kula pike, až jsem to vymyslela, a ani jsem se ve škole neohřála (bo sem tam nebyla). Místo toho jsem jela s mojí oblíbenou, leč věčně dětskou kamarádkou K. se kterou to zase bylo balancování. Ne, teď jsem nepřemejšlela, jestli jí mam umačkat k smrti nebo jí rovnou zmučit, za to že měla ve všem pravdu. Že se jednou na mě všichni vykašlou, bohužel mi neřekla co s tim. Řekla, že to nezažila, protože má mě. Nikdy nebyla úplně sama. To mě zahřálo, tam, kde vy ostatní máte srdce (já jen jakousi hmotu, nehmotu která občas vydá nějakej zvuk). Ale kdy najdu někoho takovýho já?! No, neptam se, o nikoho už nestojim, je mi to jedno, jestli ten "zázrak" alá kamarád přijde, nebo budu utopená ve srabu celej zbytek "života (?)" .. vážně je to život?
 


Komentáře

1 Es. Es. | Web | 20. ledna 2011 v 20:42 | Reagovat

Nejsi sama kdo má takovou divnou náladu. Jo chvílemi se směju a tak, ale najednou to na mě padne a připadám si sama, i když kolem mám spoustu lidí, nějak je to ve mně.. Jako bych se ztrácela.. No nevím.. Neboj určitě najdeš spřízněnou duši ;) Někde bude ;) S tím profesorem, to nějak nepobírám.. Teda vím, že se ti líbí a to dost a to je tak vše.. Přečtu si minulý článek abych byla o něco v obrazu ;)

2 Es. Es. | Web | 20. ledna 2011 v 20:48 | Reagovat

Tak přečteno.. To jsou prostě city a těm se těžko poroučí.. i když se jedná o profesora, je to blbý a divný, ale tak líbí se Ti a něco Tě k němu přitahuje.. ach ty klamné naděje, těžko říct jak on to myslí s tebou.. ale tak proč by říkal kam chodí do baru ? je to složitější a zamotanější než to vypadá... no pokud tam chceš jít, jdi a třeba i zjistíš jak to vlastně je.. a alespoň budeš mít o trochu jasno ;)

3 Es. Es. | Web | 20. ledna 2011 v 20:57 | Reagovat

Dobře, dobře budu plesat ;) Ty si hlavně zlepši náladu :) a nesmutni.. Tak ráda bych Ti pomohla, nebo nabídla aby ses mi vyzpovídala. ;)

4 Es. Es. | Web | 20. ledna 2011 v 21:04 | Reagovat

Jo ze mě mrcha asi nikdy nebude :D Vůbec nemáš za co, prostě už pro mě něco znamenáš a tak budu držet při Tobě :)) jak v dobrém, tak i v tom zlém ;)

5 staci-rict staci-rict | 20. ledna 2011 v 21:06 | Reagovat

hm, zase jeden z těch smutnějších článků, zajímalo by mě, když se tu zmiňuješ o tom, že nemáš kamarády, nebo kamaráda, kdo je teda ta níže uváděná A.
A s panem profesorem se to jistě, nějak usmolí....

6 moni.ss moni.ss | E-mail | Web | 20. ledna 2011 v 22:08 | Reagovat

Podle mého názoru kamarádi neexistují. A pokud někdo tvrdí, že ano, nebudu mu to vyvracet, ale v mém životě zatím není jeden jediný člověk, kterému bych svěřila jakékoli své tajemství, aniž bych se ještě před tím musela zatěžovat myšlenkou, jestli to někde nevyžvaní. Ráda si popovídám s všema možnýma i nemožnýma lidma, ale označit někoho jako kamaráda, nebo snad nejlepšího kamaráda, to je pro mně nadlidský výkon. A s tím profesorem - neber ohledy na to co si kdo myslí, dělej to co uznáš ty sama za nejvhodnější a pokud ti to náhodou nevyjde, nezoufej, v životě potkáš ještě spoustu takových, možná i lepších. A pokud tvrdíš že ne, já tvrdím, že ano.

7 Mandragorka Mandragorka | Web | 20. ledna 2011 v 22:19 | Reagovat

Stát na rozcestí a nevědět kam jít je prekérní situace. Na konci jedné cesty vidíš něco, co může trochu připomínat ráj a když se na ni vidáš, zjistíš, že míříš do horoucích pekel. Někdy naopak ta zdánlivě horší cesta je lepší, jindy zase ne. Stojím si zatim, že člověk si nejlíp poradí sám, ale možná je to jen chabý pokus o zbavení se odpovědnosti, když je pomně žádána rada. Nezapomínej, ale že tisíc cest vede k jednomu cíli, avšak nevim jestli tady to má nějáký význam, pokud cíl není jasný :/.

8 Ipolit Ipolit | Web | 21. ledna 2011 v 7:47 | Reagovat

Jo! Teď napíšu tu otřepanou frázi "chápu tě", ale myslím to opravdu vážně. Mám hodně podobné období... nebo to tak mám celý život?
Mám pocit, že poslední dobou dokážu vystát jen cigarety, chlast a knihy. Jsem zlá na své kamarády, protože mi přijde, že jsem sama tak jako tobě. Přijde mi, že mě mají jen nato, aby si měli komu požtěžovat, s kým se zabavit. Neposlouchají mě a když řeknou: "a co ty?" vlastně je to ani nezajímá. Já nechci kamarády, chci přátele...

9 Therine Therine | Web | 21. ledna 2011 v 19:04 | Reagovat

Nemusíš mít krámy, aby si mohla být náladová. Proboha, proč zrovna začínám tímhle?!
Je těžký zjistit, že nemáš žádnýho pravýho přítele. Jenom kamarády. Zvou tě na pivo, zahulí si s tebou ale nezjistí, co tě trápí, neznají tě tolik.
Osamělost neznám, možná někdy. Ale to bych nazvala něčím jiným. Mám myšlenky všude a nikdo mi nedokáže pomoc. Ani nejlepší kámoška, ani rodiče. Ani lidi, který mám jako přátele. Ale za to si můžu možná sama.
S tím profesorem, no nevím. Můžeš zkusit do toho baru jít.
Zapomínání na dotyčnou osobu nenávidím, vím, že je zadaný a přitom ho chci víc a víc. Drž se.

10 TheJmoto TheJmoto | Web | 22. ledna 2011 v 14:17 | Reagovat

mluvíš mi z duše... poslední dobou mám pocit, že se ke mně všichni otočili zády, že na mě všichni serou a vůbec je nezajímám. Nikdo se nezeptá, co mi je. No, vlastně mi to tak vyhovuje, protože i kdyby se někdo zeptal, tak mu to neřeknu.
Ať si všichni trhnou nohou...
někdy si říkám, že ty moje kamarády k životu nepotřebuju, když mi udělají nějakou levárnu, ale pak přijde kamarádka, která mi ještě nikdy neublížila a zase je všechno v cajku :)

11 kofejovka. kofejovka. | Web | 22. ledna 2011 v 17:28 | Reagovat

lidi holt někdy nedokážou pomoct.

12 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 23. ledna 2011 v 16:50 | Reagovat

no někdy si říkám že bez přátel života není..já jich zase kolem sebe pár mám,jenže jsem slepý,člověk si nikdy neváží toho co má

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama