Prosinec 2010

Šťastnej novej rok? NASRAT.

31. prosince 2010 v 20:29 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Ano Silvestr a já pořád v půl sedmé trčim doma a koukam do počítače. Nádhera. Navíc jsem tak vytočená, že stejně za chvilku půjdu spát a vyseru se na novej rok. 2011. Stejně je to nechutný. Zas je rok v piči a já sem tam kde před rokem. No neni to smutný? Víte co sem si řikala, jak moc toho změnim? Jediná změna, která by mě teď těšila, je odstěhovat se. Tak třeba do Anglie. 

Zapojit se tam do každodeního stereotypu, vysrat se na všechny a žít jen podle sebe. Kdyby to šlo, tak si to tak nastolim i tady, ale nejde. Proč? Tak třeba kvůli rodině? .. Jak jim mam říct, že bych se tady na to nejradši vysrala a odjela do Rancha? Že nechci bejt ve třech doma a cejtit se tak podprůměrně, tak nedospěle, tak potlačovaně... TAK poníženě. Já tu nechci bejt, ale nechci aby tu byla máma sama. A ta mě taky štve, prostě se neumí bavit a tim to je. Ona ani jednou za rok nevyleze a nejde se bavit. Jediná ženská se kterou se baví, utekla od svýho muže a tak neni v J. A proč třebanejde s těma svejma kolegyněma? Nechápu jí. Řekne mu "Tak jeď.. já tě tu nedržim" A usmívá se na něj, přitom jí na vočích vidim, že by byla naštvaná a nebo smutná. A to ani já ani táta nechem. Tak se budeme podřizovat. Proč ne, že? Když jsem smutná já, nezájem. Ale jakmile je jeden z nich v piči? Aaa.. ne, nejsou sobečtí, jen na mě leze tahle zasraná nálada, že musim bejt doma. Ale co, Silvák byl prej proto, aby jsme přivítali novej rok a se starym se rozloučili. Já ten zkurvenej rok 2010 nechci řešit, a na novej se rozhodně netěšim. Už vidim, jak všichni začej zmatkařit o tom, že novej rok bude jinej, že se všichni změněj. Hovno.
Hm, je osm hodin, táta by hctěl jít pařit a já taky. Už to na mámu zkouší a ta ho pakuje, ať jde. Za chvilku se teprv rozhodne, jak strávim Silváka. Ale nevim, Vypadá to bledě, počítala jsem teda větší vodvaz. Chlastaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaat. To mam teď v palici.

Ale Vám, vám co mi strašíte v palici... vám přeju Všechno nejlepší, vožerte se a i ze mě! Aby se vám splnili všechny sny, aby vy co jste chtěli zásadně změnit život nelitovali.. Jo, vy co si dáte předsevzetí, že zhubnete, přestanete kouřit a začnete se učit...neblázněte!  Takže ať je tenhle rok plnejch nadějí, šťastnejch úspěchů a poučných neúspěchů.

..chodící arogantnost.

29. prosince 2010 v 0:11 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
..nesnášim prohru. Tak tuhle větu jsem napsala před deseti minutama a nechala ji vyznít. Vy ovšem čtěte dál, za deset minut se ta věta nezmění a nejdojde k dramatické odmlce. Domyslete si ji. Nesnášim prohru v podobě mé osoby, týmu nebo týmu co se mnou vlastně ani nesouvisí. Jako třeba teď v hokeji. Prohrávaj na Kanadou a já s tim nemůžu nic udělat. Jedině tu hulákat před televizí - "To je déébil." Na nic víc se nezmůžu. Nenávidim to.
Samota sama

Moje nálada je den ode dne otupělejší. Čím dál tím míň emocí. Tak si kladu otázku - Je to dobře? Opouštím své staré kamarády, protože vím, že až oni opustí mě, bude to bolet. To snad radši budu za arogantní Roniee, který nikdo není dost dobrej.. Tyhle prázdniny mi dost pomáhají. Nepřicházim s nima do kontaktu, tak mě moc nepokouší svědomí. I když.. sedim tu u počítače a dělá mi dost práce nenapsat (například jemu).. Ještě když mi ucho líže písnička od Sahuly. Našeho "pankového" otce, s ubývající dobou možná děda (?) ne. On je nestárnoucí.
Ne, já to zvládnu. Vždyť i vy mi radíte, ať na to pičuju. Ať se nad to povznesu, že to prej chce nadhled. Nechci zase prohrát. Chci už vypadnout z toho kolotoče. Na druhou stranu, být zase sama? Prej že samota je krásná, když máš někoho, komu o ní povíš...
Ale co, otupělost mi nevadí. Je to příjemnej pocit, pro změnu na nic nemyslet. Na nikoho. Všechno ignorovat. Jenom se vypsat do deníků. Na blog, povědět to Vám, imaginárním přátelům, které si pořádně ani nedovedu představit. A vy mě. Nebo jo?
Svět není nikdy černej ani bílej, jen někdy nechává stíny na duši.. klid, to jen ten Franta, co mi tu řve do ucha. Vlastně nikdy nejsem tak úplně sama. Vždycky je tu se mnou nějaký to svědomí. Druhé já (?) řikejte si tomu jak chcete. Vlastně ne, jsem "člověk dvojích tváří" (zní to fakt vtipně) na jednu stranu chci vrátit všechno do starejch kolejí. Být šťastná. Usmívat se na lidi, a blbý keci oplácet stejnou mincí. Na druhou stranu mi vyhovuje být chodící ignorantka se sklony k aroganci a egoismu. NE, neotevřela jsem si slovník cizích slov, jsou to jen slova, která mě plně vystihují..


Ono to má vážně něco do sebe být nad věcí. Ta namyšlená (?) možná. Zatoužila jsem být dokonalá. Ne tak jako vždycky. Být dokonalá pro ostatní. Chci být dokonalá sama pro sebe. Ať už jsou to známky, nebo že vážně už zhubnu. Budu dokonalá. Ta která z ničeho nemá strach (až na pavouky. s těma se neskamarádim i kdyby to byl poslední žijící druh na (už beztak zničené) planetě. Budu dokonalá. A dříve nebo později o mě uslyšíte. Minimálně v dalším článku.. :D

Ya..ya.. YAOI!

28. prosince 2010 v 19:50 | Roniee ♥ |  Na téma..
..novej článek, novej článek, novej článek.

Do háje! Už zase nevim co psát, při tom před pár hodinama jsem měla rozmyšlené každé slovo. Teď už  si nevzpomenu ani o čem jsem chtěla povídat. Chtěla jsem napsat článek na téma Yaoi. Je mi to docela blízké, přesto, že se v anime nevyznám ani za mák. Nikdy jsem nepozorovala žádné kreslené postavičky, nečetla žádné příběhy ani nic. Sem tam jsem koukala na Naruta. Vlastně mam kamarádku, která je naprostá yaoistka, dokonce ze sebe nechává dělat chlapa.. tohle prostšě nechápu, už mi to přijde moc. Ale co, je to její věc.. ;)
Yaoi

Ale Yaoi. Ani jsem nevěděla do pondělního večera co to znamená. Navíc jakej k tomu mám vztah. Pochopila jsem, že je to kontroverzní téma. Že ho lidi většinou milují, nebo nenávidí. Já bych se přidala k těm co ho maj rádi. Nijak mě nevzrušuje (jako například nějaké Yaoistky) a radši bych se spíš přikládala k fanynkám "Yuri" - líbí se mi spíš, když se sbližujou dívky, aby jste pochopili. Vzhledem k tomu, že jsem bisexuální, se to dá pochopit, že proti Yaoi a Yuri nic nemám. Snad jen, že pořád tak moc nechápu co to je. Povídky a obrázky s homosexuálním zaměřením? A to je vše? Byla bych to ráda pochopila.. Snad se najde někdo, kdo mi to vysvětlí .. a nebo taky ne.

Ani jsem to nechtěla nějak psát. Nevím, tak to ze mě vypadlo.. Nemám ráda anime, mangu nebo něco takovýho. Ale jsem ráda, že mi do slovní zásoby připadla další slova. Yaoi a Yuri... :)

No nic, jdu napsat článek o mě. Aspoň se vyvztekam... :)

Je láska cit? Nebo nejsnažší cesta do sraček? .. .. . ... ... ..♥. .. . . ... .

27. prosince 2010 v 20:17 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
... mam toho zase tolik na srdci, že ani nevím kde mam začít. Předem se omlouvám těm, kdo čtou tenhle zkurvenej blog. Je to především za to, že teď nehledám tak kreativní výrazy, slova, věty a témata k zamyšlení. Prostě za to, že to tu je nudný.

Sedim, koukam na nějakej film a ani ho nevnímam. Ležim, čtu si knížku a nevím o čem je. Usínám, poslouchám písničku a netuším o čem se v ní zpívá. Jdu po ulici, a potkávam kupu lidí, jenže nevidim jejich obličeje. Všechen život ze mě vyprchal, jsem jen loutka. Ale ne, já si nestěžuju, na to nehraju. Ono to je trochu jinak..

Sedim, koukam na nějakej film a ani ho nevnímám. Jak bych mohla? Vždyť vnímám jen jeho. Kde je? Proč si ke mě nelehne, nepohladí vlasy, neřekne jak mi to sluší? Ležim, čtu si knížku a nevím o čem je. Vždyť to ani nemůžu vědět. Myslím zase na něj.. na ten dokonalej úsměv, jeho zářivé oči. Usínám, poslouchám písničku a netuším o čem se v ní zpívá. Jaképak bych měla mít tušení? Usínam a říkam si, jaké by to bylo, být po jeho boku. Být jen jeho. Jdu po ulici, a potkávam kupu lidí, jenže nevidim jejich obličeje. Všude vidim jen jeho. Slyšim jeho hlas, i když je ode mě několik kilometrů, neslyším ho, jen si řikám, jaký by to bylo.
Nejhorší to je, když přemýšlim o našich rozhovorech. Ach bože. Jak on mi rozumí.. a já jemu. Proč sem mu všechno o sobě řikala? Pak bych si ho tolik nevážila.. pak bych o něm noc co noc nepřemejšlela.. možná. Je děsný vidět ho, a přesto ho nepozdravit. Je těžký slyšet, že se jí ptal, proč se spolu už tolik nebavíme. Nenávidim, pocit, že nedokážu odpovědět. Ale přesto se držim, jsem silná a na chodbě se na něj ani nepodívam. Jen když jsem si 100% jistá, že mě nevidí, to na něm můžu oči nechat...Držim se vážně, nepozdravim ho, když to není nutné. Bolí mě, když vim, že ho zajímá co se mnou je. Vyrval mi srdce z těla. Už mi nebije pro to, pro co dřív.. pro ostatní. To srdce už se jen tak tak drží v chodu, jen aby se neřeklo. Někdy mam pocit, že už tam fakt není...neumim to přesně vyjádřit.
Mam ho ráda, je pro mě důležitej.. moc důležitej.  A přesto je to jen kamarád.. Ano, i pro mě je přátelství důležitější, pevnější než ta zrádná "láska". Ale u něj mi kamarádství prostě nestačí..Chci víc, chci tu pro něj být, a chci aby tu byl on pro mě. Aby mě objal. A já jeho. Aby mi setřel slzy, a řekl, že bude zase všechno dobrý.
Ale ono to tak není, je to jen kamarád. Vlastně ani to už není. Od doby, kdy jsem se mu začala absolutně vyhýbat, přestala ho zdravit s myšlenkou, že mi bez něj bude líp. A není, je to podvod. Nespravdlnost. Já ho potřebuju objemout.. aspoň jednou.. na chvilinku. Pak dokážu se vztyčenou hlavou odejít. Možná. ♥


Anarchy?!!

27. prosince 2010 v 14:13 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥


..je to dost divný, ale už ve druhém článku se tu cítím být zabydlená. Některé komentáře z minulého článku, mi udělali radost.. Oni pochopili, co znamená "Nechceš? Nemusíš.."

Rozhodnost? A kdo je rozhodnej..? Byla jsem stoprocentně rozhodlá, že v létě se nechám ostříhat dohola. Nechat si jen ofinu. Ale teď tak nějak nevim..Nejsem si ani jistá svovjí vírou. Jo jasně, anarchie. Ale co to je? Já už ani nevim, před jakou dobou, jsem si řekla, že to je směr přímo pro mě. Teď už sem se moc k Áčkařům ani nepřidávala...ale teď? Jedniě anarchie..

Minulej tejden, ještě před Vánocema, se mě jedna spolužačka z vedlejší třídy ptala - "Co je to anarchie?" Vysvětlovala jsem jí to přes dvě hodiny. Pochopila to, ale ptala se pořád dál. Lichotilo mi to. Ale pak mi položila otázku: "Být anarchista.. je dobrá věc?"  a co jí na to mam říci? Dost jsem se nad tím v poslední době zamyslela. Jo, anarchie, punk, skins - OI. To je můj život.. zas a opět.
Já.. objevila jsem novou písničku. Od Konfliktů. Dám vám jí sem. Je úžasná, jmenuje se Rebel. Už proto se mi líbí. Možná mě tim líp pochpíte :) Uvidíte, že punk neni o zlu .. tak, jako jsem jela s jednou kamarádkou v metru. Přišel krásnej cápek. Vyholený, barevný číro, vysoký a těžký boty, křivák a pierc kam se podíváš. Stoupnul si vedle nás. ONA se ho bála! A nepředstírala to! V patnácti se bojí punkáčů. HM. Ale potom, koukam koukam a na FB fotka ze školy. Ona tam stojí přímo vedle jedné nacistky. Kus ženský, vyholená hlava, těžké boty... no humus. Pak jsem se jí zeptala, jestli se náhodou nebojí spíš takovejhlech idiotů. Stoupenců Hitlera. A těch se nebojí. Zajímavé...

Nenávidim, když mě odtud někdo chce vykopat. Nenávidim, když někdo přijde a vidí co dělam na posranym PC. Nesnášim, když mě někdo dává ultimatum. "Máš hodinu, potom se musim podívat na mail" ...  "Jdi spát!!" ty vole.. jsem snad dost velká na to, abych poznala, kdy jsem natolik unavená... ach jo.


Nechceš? Nemusíš...

26. prosince 2010 v 19:25 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Rozumíš? Takže, i když tu budu psát svoje citový výlevy- a je mi jedno, jak moc jsou Vám ukradený, nejsem zvědavá na přiblbé komentáře typu - "a co jako?"  a ostatní.

Roniee. Jo, to jsem já. V blogovém světě nejsem žádnej nováček, vlastně už bloguju dobrejch pět let. Můj první blog byl propadák. No prostě patlanina. Ale, pak.. jsem měla O-S. tam sem byla 2 roky. Pak se to provalilo mezi lidma, kde jsem nechtěla. Nedali mi pokoj, tak sem ho zrušila. Pak jsem měla N... ten se držel asi tak rok.. jo, taky se lidi pídili. A našli. Nůj poslední blog se zatim nějak moc neprovalil. A ne, že by mě nebavil. Ale už mam podezření, a tim že jsem teď ve vážně idiotské situaci, nechci, aby se někdo dozvěděl, jméno.. identitu blogu.
Prostě mi pomáhá se vypsat. Já, neumim slovy vyjádřit to, co písmenkma. Tady a teď jsem si plně jistá. Vim přesně, že si tady můžu dovolit všechno. Tu adresu dam jen jedné osobě co mě zná reálně. Asi. Teď to mezi náma neni tak jak bych si představovala. Ano. Mam jí ráda. Stala se jedním člověkem co mě tu ještě držej. Ale poslední dobou, jsem nějak celá zklamaná. Ze všech. A já s ní tak počítala. Už víckrát. Vyměnila mě. Musim se s tim vypořádat a oddálit se od ní, než to udělá znova. Než se znova zklamu. Tak jako v milionu lidí. Jako v něm. Ne.. o tom teď psát nechci.
Docela jsem se dala do kupy. K Vánocům jsem dostala elektrickou kytaru.. tak se na ní učim, brnkam si, povaluju se, a mazlim se s ní.. Tak trochu se na ní vážu. Vim totiž, že mě nemůže zklamat. Na to nemá mozek, ani pusu. Nemůže mi říct něco, z čeho budu zničená. Nevyrve mi srdce.

Ono mi to poslední dobou jinak, než bez blogování, psaní a vylejvání se nejde. Uklidnim se tu. Nebo naseru.. ono to je jedno.
Eeeej. Zrovna tu posloucham Gipsyho. Jo, já ta co miluje fakt tvrdou muziku, jako rock, punk, metal se tu ukájí nad nějakym rapperem, ještě k tomu "kvalit" gipsyho :D Ale jedna písnička. Tahle. Ta se mi líbí.
"..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí, jak poznám kdo mě vochcat chce a kdo je člen smečky vlčí... ..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí,vědět a nebo ne, co je vlastně proboha lepší?"

"... jakej sem v jejich očích? Prcam vám na to kdo je horší nebo lepší... já zůstávám sám sebou a je mi u prdele kdo to řeší..."

"..nikdy to neskončí vždycky někdo další musí všem řikat, co si o tobě myslí. Koho to zajímá ať zajímá se. Kdo z vás se zamyslí, ať sám sebe zeptá se.... ..jakej jsem v očích těch co mluví i když mlčí? "

Jo... je to dobře řečený. Kohoo kurva zajímá jaká sem? A kdo má to právo všude kecat nějaký sračky? ... Jsou to prostě pravdivý slova.
A na závěr sem se chtěla všem omluvit, Za tu vulgární mluvu. Já prostě jiná už asi nebudu..proč taky? Nenutim vás to číst ani nic podobného. NECHCEŠ? NEMUSÍŠ!... Pamatuješ?...