Fotbal.

12. září 2011 v 22:04 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Přívětivý pozdrav. Ahoj.
Tak úvod je za náma a ani to nebolelo. Už jsem za tu dobu jeden článek psala, ale nějak jsem si to rozkouskovala a neuvědomila jsem si, že jsem to vypla.. i s neuloženym článkem. Zajímá mě, jak jste se měli a tak. Ale to teď počká. Začala škola a jde na mě zas ten samej stereotyp. Ba ne, kecam. Začala jsem hrát fotbal, můj dávnej sen a já si ho plním. Jsem v bráně, takže hrdě nosím číslo 1 ! Náhodička jako prase.. Ne, nehraju za Spartu, ani Slávii a ani Bohemku. Škoda. No.. odchytala jsem teprv dva a půl zápasu.. ale! ani jednou jsme neprohrály (my ženy). Jednou to byla remízka 0:0 a pak vítězství 4:3!
Přišla jsem na to, že fotbal je můj život. Jo. Bohemka.. Barca... na to všechno koukam, hltam.. miluju. Koukam na tátovi zápasy, chodim s nima trénovat. Chodim na fotbal kam jen můžu. Já budu jednou nejlepší brankářka na světě. Já se dostanu někam na vrchol.. Tohle je teprv začátek. Při každém tréningu na hřišti necham všechno. A na zápase ještě něco navíc. Ve středu proti sukýnkám. Nakopem jim zadky..rozmyslej si, jestli chtěj příště hrát proti nám. Proti lvicím!
Nevím, jestli chci psát pravidelně, nebo tak.. ale po dlouhý době už to chtělo. Dokonce mi vyhrožovali přes mail, že jestli se nepřihlásim, že mě zrušej. Tak jsem tu.. a taky mi tu přibyl koment, tak se mi po tom zastesklo.. hustý.



Asi se zatim mějte, příjdu!
 

Au. To bolelo, ale vždy se najde lék, víte?

7. března 2011 v 22:08 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Už delší dobu potřebuju něco napsat, je tolik nových věcí, že ani nevím kde začít. Možná jím R.
Stalo se takovejch věcí... o kterejch bych chtěla mluvit, ale na druhou stranu... čím víc je pitvam, tím víc mě bolej. Prostě oslava narozenin. V pět hodin jsem odjela do toho mýho zapadákova. Lidi na který jsem se těšila nejvíc, mě vyšplouchli (nemohli... nemůžou za to, ale mrzí mě to)... byla jsem tam sotva dvě hodiny a už sem byla na sračky. Tak divte se, když se tam zapíjí troje narozky... Bože už mi je 16 :D ....sweet sixteen...
No, parádička, měli všichni přijít kolem 7-8 ale my se tam srazili tak pohodově. Pili jsme vše co teklo. Ae R. tam zatim chyběl.. kdybych věděla co přijde, nechtěla bych ho tam.
Večer dál vesele proudil, patlali jsme si dort po xichtu, tančili jsme, váleli se po zemi, chlastali, kouřili... bylo nám fajn, teda aspoň mě.
A pak tam přišel R. a ... a nebavil se tam se mnou, za celej večer na mě promluvil tak 2x hm, to mě překvapilo, náladička byla v tahu a ještě jsem se tak nějak "pohádala" s mojí kamarádkou... V. páč si tam skvěle rozuměli, ona na něm seděla, tak sem je ignorovala a ona to vzala vážně, ani se nedivim. Takový pohledy jsem neházela ani nepamatuju. No, to je jedno, během večera mi přišla SMS od R. "Proč se nebavíš" ..... "Bavim se" ......."Mám tě moc rád" ........."Je mi to jedno" ... a pak nic.
Druhý den, jsem si s nim psala, a dospěla jsem k názoru, že když spolu nechodíme, nemam co řešit. Ale vrtá mi hlavou jedna taková citace "Jenže já tě miluju :-* " .. proč to píše a pak se mě nevšimne, sotva pozdraví.....? Asi jsem jen přecitlivělá.


Potkala jsem fajn kluka, píšem si, je v pohodě.. docela mi pomáhá... tak třeba příště o něm.. :)
Mam děsnou chuť to sem všechno vykřičet, nadávky (ty hlavně) pocity.. prostě abyste chápali, jenže jak tak nějak koukam, nejde to, Nejde popsat to co se mi honí v hlavě. Mimochodem když mi v tý zajebaný hlavě pořád straší O. ... dneska jsem ho potkala a ani mě nepozdravil. Hm, ko... ne nebudu mu nadávat, i když malý "ahoj" si odpustit mohl. No nic, čím na něj víc myslím, tím víc jsem v prdeli, a to neni dobře. Mysli na něco jinýho, mysli na něco jinýho, mysli na něco jinýho! Mysli na někoho jinýho...
Na H. nebo P. -> to je jedna a ta samá osoba, je to ten kluk o kterym sem se tu už zmínila. Dneska jsem s nim jela domů v půl šestý. Držel mi místo, jak romantické. Řekl mi pár krásných věcí, a dělala jsem na něj zlácký pohledy načež se mě zeptal, co to má být za roztomilý výraz, přitom to byl ten nejzláckejší. Pak popsal doslova co dělám ... "Nejdřív se roztomile mračíš, pak se pousměješ, pak se směješ, našpulíš rty a otočíš se, abych neviděl, že se směješ" a měl pravdu, za tuhle cestu mě přečetl jako knížku. Lichotilo mi to. Měla bych si ten pohled zkusit před zrcadlem, aby byl fakt dokonale zláckej. Ale stejně jakmile se na mě zas podívá tím pobaveným výrazem, bude veškerá vůle v tahu :D
Byl to dobrý pocit, konečky prstů mě pálili jako už dlouho ne, myslím že je skvělej, líbí se mi, bude z něj dobrý kamarád :)

vÝÝÝkend!

27. února 2011 v 11:33 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Čtvrtek 24.2.2011 ->

Povznesená nálada? Co to?
Většinou jí mam jako na houpačce a dneska se cítím tak nějak vyrovaně. Dneska to byl parádní den. Sice ve škole jsem se akorát vytočila, neměla jsem si s kým pořádně popovídat, ale to se nějak vytratilo po třetí vyučovací, kdy jsem si i o PŘESTÁVCE začala dělat zápisky, zejména pak matematiky a češtiny. Jo, já jsem se učila, místo abych brouzdala po chodbě. Takhle vychovaně slušná jsem já ... ( :D )
Ale po škole... po škole (a to jsem čekala, jak to bude zabitý) jsem šla ven, no ven, byla jsem dohodnuta s mojí zláckou Addemsovou, tak jsme se v Praze vyblbli, ještě s J. a její máničkou... která je blonďatá a má vlasy do půli zad, akorát nevím, jestli na koncertě tancoval bez trika. A, a bylo to tak zevlácký, no jako vždycky, ale musim říct, že jsme se docela napapkali. Hlavně to SALKO. Víte co to je? :P To je přece takový to zahuštěný mlíko. Něco jako PIKAO, nebo JESENKA. To byl jeden z nejlepších zážitků tohoto tejdne. ZATIM ! :)



Pátek 25.2. 2011 /Žižkovská noc/

Nějak mi to všechno nevychází. Nebo?
Nevim, tenhle víkend byl docela dobrej. Už jsem nebyla tak sama. V pátek chlastačka v ulicích. Chodili jsme tam jako chuligáni, byli jsme nedotkuntelní. Vyřvávali jsme písnička, ať už od Orlíků, Oiquellů, Totáčů, N.V.Ú.ček... Byli jsme tam spolu, a nikdo nám najednou nemohl ublížit. Policajti? Ať si přijedou. Vysvětlili by sme to, možná by nás hodili domu a zapsali si nás. A co jako?
Nevim...nevim co se děje, zas sem se opila, sice ne do němoty, to ne. Ale zas jsem si dala brko. Proč to dělam, když to tak nenávidim, když mi to nechutná... ? NO, popravdě, cejtim se docela fajn. Vždycky si pak přijdu taková odlehčená. Čim to je? Sem blbá. Přestanu hulit, kouřit. Dneska jsem neměla ani jedno posraný cigáro.. jsem na to hrdá. Nejlepší je, že když se zhulim, tak cejtim v držce vodu. A to se pak dusim, a při tom mam v puse neuvěřitelně sucho. Tak vyprahle jak to jenom jde. le přesto se mi z huby line mazec vody. No, nic.
Popravdě nejhorší na tom hulení bylo, že se mi najednou chtělo děsně spát, ale když jsem zavřela oči, chtělo se mi zvracet. A to nekecam. Byla jsem tam s R. a zase to skončilo, jako minule.. byli jsme tam tak nějak spolu. A bylo to dokonalý... ach jo.

Btw. nadpis je schválně napsán (nazván) vÝÝÝkend -> byl to totiž tvrdej víkend. Já jen pak nebudu poslouchat, že jsem nezjištný hulvát, co neumí česky! Báj!
 


Rozmýšlím jak umím... a už mě bolí hlava.

23. února 2011 v 20:49 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
..jé, jak sem vlezu tak hned změna jo? :) pěkný. (Kdyby jste nevěděli, nebo dlouho nepsali článek, je změna ve vzhledu při psaní nového článku) ... divný, jak taková blbost, pozvedne náladu, co?
Mám před sebou těžkej úkol.. úkol, kterej sem dost odkládala, nebo si neuvědomovala. Chci vůbec vztah...? Ne.. ne, to nebylo dost konkrétní.. chci chodit s R. ?
Mám ho ráda, jen co je pravda. Hodně ráda.. a když jsem ho viděla poprvý... exploze. V hubě tunu slin a oči nespolupracovali s mozkem. Nejdřív jsem se nemohla pohnout, a pak ani usmát. Nejdřív jsem s ním nemohla ani mluvit.. což se ovšem během pár piv vytratilo (viva la pivo!)
No, co vám budu vyprávět po pár dnech jsme šli ještě s pár kamarády ven.. na pivo, houbu, jablíčko, zelenou ... zelenou, zelenou, FUJ. A dost, jsme si povídali, tak nějak ze mě opadla tréma, ale to jsem na něj ještě myslela jen jako na kamaráda.. na koncertě, jak už jsem psala, se to tak nějak zvrtlo (a teď to nemyslim nějak špatně, jen se prostě vše obrátilo..) a naše jazyky se seznámili osobně ( bože, jak perverzně zní) Od tý doby jsem se dozvěděla jednu né moc příznivou věc, část už jsem vypovídala mojí nejmilovanější A. ten zbytek dostávám z palice... a docela se mi to i daří, po tom, co si s ním píšu. Pořád mě tu straší jedna věc, je to asi to jediný, proč váham. Jednou... jednou to skončí, a jak se s tim vyrovnám? A hlavně, jak to skončí? Já nevim, zažila jsem pár odstrašujících případů, a takhle bych nechtěla dopadnout.. ne, nikdy! Jenže, zase risk je zisk ne? No, zkusit to můžu, mám ho vážně ráda... a poslední dobou na něj myslím víc, než je zdrávo. Nechat tomu čas, to je jasný..jenže, jakmile se bude něco dít, vím že se pokusim couvnout. Vždycky couvnu..... bohužel.

Heh.................................................................. ne.

22. února 2011 v 21:30 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Už nečekam. Žádný čekání, prostě jdu dál .. a ten kdo mi bude stíhat, může jít se mnou. Ne, nechci vyrukovat s tim že "čas jsou peníze" ... nejsem zkomertizovanej maniak. Myslím to tak nějak obrazně (duševně? xD)
Jediná zpomalenost v lidech, je ta za kterou si můžou sami. Tím, že pořád na něco, na někoho čekaj. Ale já už tu chybu dělat nebudu. Prostě - ber, nebo nech bejt.
Ani netuším, proč tak dlouhej a nesmysluplnej úvod. Už jsem pár článků napsala.. ale nepřipadali mi nějak důležitý, hezký, nehezký a tak jsem se rozhodla nezatěžovat vás tu. Ale tenhle bych zveřejnit chtěla, už je na čase, ne?
Chytá mě  zas věrná a neoblomná přítelkyně - deprese. Posloucham si Keksáky, Proč holky pláčou.. a dost o tom přemejšlim... JE to jeden z nejpravidivějších textů. A to nevynechávám punkový a jiný rockový klasiky.
Vlastně ani nevím, co vám chci tímhle článkem sdělit.
Možná to, že nevim, jsetli vlastně chci být zamilovaná. Třeba do R. -> chci, aby to bylo zase všechno jako na začátku? Už si tak připadam. A pak jsem se z toho čtvrt roku dostávala.. ne. Zakazuju si na to myslet. Už to jde tak nějak blokovat. Nějak se přimět říct "Nemysli na to. Na něj."
.
.
Pain

.
.
.
Nějak se vytrácíš má lásko, jak mince rozměněná na šestáky.. a ze šestáky vytrácím se taky.ějak se vytrácíš má lásko, jak průvan který zimouhřivě studí jak jinovatka, když se ránon vzbudíš... Nějak se vytrácíš má lásko, tak jako blednou v albech podobenky...tak jako žloutnou staré navštívenky ♥

Nevim proč, ale potřebuju vypsat ty miliony řádků. Miliony nepopsaných myšlenek....

To všechno co se mělo stát … bylo.. nic není staršího než včerejší den. A všechno co jsem včera zvlád … silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen - spousta příběhů, lásek, jmen.. Ta chvíle kdy jsem prvně vál nocí nad dívčí nahotou a rock and roll zněl...Ta doba kdy jak slunce hřál pocit, že všechno mohl bych mít - jen kdybych já chtěl.. To už dávno je bohužel - Dávno, dávno, to slovo má slzu pod pousmáním. Dávno, dávno, zní ve mně vlídně a bez ustání... ♥

(chvilkové)............ Vzplanutí

19. února 2011 v 22:45 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
...možná jsem čekala na někoho, kdo by mi setřel slzy ze tváře, nebo na někoho kdo by mi na tváři vykouzlil úsměv. A možná jsem ho našla.
Včera, byl koncert. Naprosto úžasnej, a byl tam i on... Ne ON. Ale R. myslim, že jsem se o něm zmínila. Nevím, nejsem si jistá, ale asi k němu cítím víc, než bych měla.... A nevím., asi jsem šťastná. I když jsem včera během koncertu uronila slzu kvůli O. ... *a věřte nebo ne, za to bych si dala přes hubu* ...ale pak to nějak přešlo, aspoň na chvilku...
Seděla jsem tam, na lavičce a R. si přisedl ke mě, chvíli jsme si povídali a pak už jsem nevěděla co, tak jsem ho jen tak letmo objela... a bylo mi přáno. Po chvilce se naše rty začali spojovat a doplňovat, za chvilku jsem cítila jeho ruku pod mým trikem, ale ne tak hladově, nešel mi po kozách, prostě jen si mě přitáhl blíž... každý impuls, který jsem mu poslala mi byl plně oplácen, každý pevnější stisk... bylo to dokonalé, takhle jsem se necítila fakt dlouho. Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli... vím jen, že to bylo dost dlouho... asi tak čtvrt hodiny... vkuse. Aspoň jsem na chvilku zapoměla na toho zpropadence. Juchů.... A pak, když se odtáhl ...(moc brzo, než abych se ho mohla nabažit) si mě jen tak přitáhl a já jsem ho klidně mohla líbat na krku.
Pak se to posralo, protože jsem museli domů... asi jsem se zbláznila.
Juch.

Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...? Juchů...?

....NE. Zas to skončí blbě!!!

Čerpadlo.

15. února 2011 v 20:58 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Už si prostě musim přečerpat, vymazat a utřídit myšlenky. Jsem hloupá, že jsem to neudělala už dřív. Ale co.
Vlastně si tu sedim docela v pohodě, posloucham Deep purple a tak nějak po dlouhé době mam chuť psát. Docela v pohodě? Co to kurva melu? Jsem naštvaně ponížená, ne, vlastně k tomu nemam důvod, ale cejtim se tak. Jo, vlastně. Co jsem vám chtěla zdělit. Spíš proč jsem zase na sebe tak nasraná. Proč jsem nasraná na celej svět... ON... jo On mě pozdravil, zhruba po dvou měsících. Já kráva si myslela, že je to už za mnou. Ale ne, nejdřív jsem byla fakt nejvíc šťastná, ale pak přišel na řadu mozek, a ten mi vysvětlil, že sem blbá... že ho nedokážu jen tak přestat ignorovat, je to škoda? Každopádně jedno "Čus" mě poslalo do stejnejch sraček jako před dvěma měsícema... Sakra. Dneska jsem potkala nějaký kluky v metru, a nee... nebyl tam nikdo podobnej. Do píči.... Sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky, sračky a jen sračky.
Ne, klid. Vzpomeň si na R. ... jo, je to lepší a bylo by to ještě suprovější, kdyby tu byl. Prosim. Ne, chovam se jak pubertální kráva. Ach jo.
V budoucnu plánuju delší články, víc do hloubky, ale dneska na to už prostě nemam. Ne. Nemam. JSEM PÍČA no a co?
pain

Ha.

5. února 2011 v 14:50 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
Do pííííííííííííči. Kurva. Zaraná rýma. Ho hajzlu... Do prdele.... Kretén.............................................................................................všechno je na hovno. Kurvaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa............................. NENÁVIDIM HO....
Nenávidim JÍ...................... ať už táhnou DO PÍČI!!!!!!!!!!!!!!!!!! .......................

a vyložte si to jak chcete..

AU?

30. ledna 2011 v 18:34 | Roniee ♥ |  Na téma..
Řež
Sebevražda. Je to zvláštní, zamýšlet se nad tím. Zamýšlet se jestli je sebevražda správná věc. Je to řešení? Dá se to jinak? Zvládla bych to?
Kolem tohoto tématu je strašně moc spekulací, všichni se o něm chtěj bavit, ale jak, když se pořádně nedokážou vžít do ojedinělého člověka. Když mu nemohou pomoct. Empatičnost je ta vlastnost, ta která hodně lidem chybí, ta bez které by to prostě nešlo. Jsem dost empatická?
Vím, že je to dost citlivé téma, a to nejenom pro mě, nebo pro mé přátelé. Nejvíc mi vrtá hlavnou myšlenka, jestli bych to dokázala. Jestli bych se na pokraji sil, dokázala zabít, jednoduše, vymazat se ze světa. Jak moc by to pro mě bylo těžké? Nejhorší zjištění je pro mě, že bych na to byla silná. Kdyby mě tu nedrželo jen pár provázků, pár, věcí které tvoří smysl života. Ať už je to ta hrstka přátel, rodina nebo ... jenom pohled na vycházející slunce, třpytivej sníh a spoustu sraček, bez kterejch bych se jednoznačně obešla.

Babička říkala, že každej, kdo skočí z mostu, z okna, každej kterej po sobě vystřelí nebo tak, že každej lituje, a to ať už se z toho dostane nebo ne. Že prý na tu malou vteřinku, na tu nanoseknudu zalituje. Třeba uvidí východisko nebo tak. Jiná teta povídá, že ty lidi jsou blázni, v tom se s ní vždycky přu. Vím, že je těžké stát na tzv. hranici zlomu. Kolikrát jsem se chtěla vážně zabít... řešila jsem to ranama do ramene. Mám tam táhlé jizvy a ty se nestratěj, škoda. Musim si dávat pozor před rodičema, před kamarádama, už mě to unavuje.
Jak bych se asi zabila? Práškama? Ne to ne, otrava je jedna z nejhorších smrtí. To vám nejdřív začnou zvracet orgány, a vy se začnete dusit. Podřezáním? Klasika, ale nedokázala bych nečině koukat jak mi krvácí ruka, nechtěla bych čekat. Asi skok nebo průstřel... jelikož nemam pistoli, tak asi skok, ale u toho bych se bála,  že bych přežila. Jen bych byla postižená (podotýkam, ještě víc než jsem) a oni by se o mě museli starat. Ne, na to nemam. A co lano? Ne, to ne ani se nějak nebojim bolesti, ale spíš tý zoufalosti, vědět, že se nezachránim a ještě se pět minut svíjet. To neni nic pro mě...
Po mottu "Nechceš? Nemusíš!" Je taky jedno... "Nemůžeš? Přidej!" a tim se začínám pomalu ale jistě řídit. Vždycky, když si myslim, že sem na dně, srazí mě ještě větší kokotina. Takže pro mě už žádný "Bude líp" nefunguje. Nakonec, každej svýho štěstí strůjce, ne?

Zoufalé volání o pomoc.

29. ledna 2011 v 23:03 | Roniee ♥ |  By Roniee ♥
...všechno co dokážete říct je "aha" nebo "bude to v poho" ... nebo podobný věci, co mi nijak nepomůžou. I ona si se mnou přestala o těch problémech povídat. Štve mě to. Když se s ní bavim, třeba o profesorovi a ona najednou změní téma na něco, co s nim absolutně nesouvisí. No, jako by mě přestala mít ráda. Je to možné? Možná jsem udělala někde chybu, ptám se kde. Pomož mi. Mam tě ráda, ale jestli ti pomůže, když tě necham bejt, udělam to. Jsem-li ti na obtíž, přestanu, jen mi to musíš říct. Asi sem až moc jiná. Jo, jako bych to neznala. Zase jsem našla někoho, komu můžu věřit, vím, že nic nikomu neřekneš, ale.
Ale posledních pár dní na mě nemáš čas. Nebo chuť? Přestáváme si rozumět? Začíná mě bolet, když mě potkáš na chodbě, jak se na mě podíváš. Nejradši by ses nepodívala. Ale problém je, že třeba nemam za kym jinym jít. Prostě tě potřebuju. Ale ty mě už asi ne. To je ten důvod, proč jsem se ti vzdalovala, abych k takovýmu pocitu nikdy nemusela dospět. Miluju, když se směješ, když se rozeběhneš proti zdi a ten nácek se směje. Miluju, když zpíváš písničku, typu "Tvůj boj" nebo naše písničky -> Seš čůrák, seš čůrák tadádádádááá....
Nepouštěj mě


K čemu jsou city? K čemu je mi to trápení. A ne jenom mě, Vám všem, nám všem. Je vážně šance se z tohole kolotoče dostat? Je fakt nezbytné odjet? Daleko. Možná.. a nebo taky ne. To jsem byla já, kdo řikal, že utéct je zbabělost. Já jsem tvrdila, že od problémů, od neúspěchů se neutíká... tak kam se tahle moje "stránka" ... to moje nespoutaný já podělo? Podělo, podělo... spíš se asi podělalo strachy. A musí jet pryč. Odject, odstěhovat se... zapomenout.
Ne, asi na mě lezte ta samota. Už jsem doma sama moc dlouho a tak přicházim o rozum. Nebo jsou to ty posrané antibiotika. Které zapíjim rumem. Jo, v tom bude ten háček... v tom. V tom, ve mě. V tom těle, které už dávnoneovládam uá, ono ovládá mě. Chodí, jí, pije, nadává ale nežije.
A. .... ty, ty která seš pro mě teď tak důležitá. Nepouštěj mě, jinak se v těch sračkách utopim. Prosim

Další články


Kam dál